Cesta k lidskému zatracení - 1. jednání / 6. - 7. obraz

V šestém a sedmém obrazu se policisté pokusí ukrýt před rozkazy, aby nemuseli vraždit. Objeví se na faře, kde budou vést dialog s místním farářem o spáse a morálce. Délka tohoto textu je cca 10 min.  

Jednání první / obraz šestý

KURT GEMEIER a FRITZ ZERBST přelezou zeď. Objeví se na zahradě místní fary. FARÁŘ zrovna sedí na zahradě se služebnou a malou holčičkou. Jakmile zahlédnou uniformované muže, obě ženy utečou do domu.

FARÁŘ

„Příšli jste do domu páně. Skloňte zbraně!“

FRITZ ZERBST

„Pardon, ale když přelízáte zeď, tak vám zbraň překáží.“

KURT GEMEIER

„Odpusťte, otče, hledáme zde ochranné přístřeší.“

FARÁŘ

„Před čím, drahý synu? Vnikli jste do této země jako barbarští válečníci do Říma a bezuzdně zde pleníte!“

FRITZ ZERBST (uchechtne se)

„My máme zbraně a vy na nás tady řvete?“

KURT GEMEIER (naznačí rukou, aby jeho přítel mlčel)

„Počkej, Fritzi. (Potom se otočí s vlídným úsměvem k FARÁŘOVI.) Nezlobte se, otče, ale snažíme se schovat před rozkazy.“

FARÁŘ

„To je zajímavé, vezměte místo a povyprávějte mi, co se děje!“

FRITZ ZERBST

„Odpusťte, ale copak nevíte, co se děje ve vesnici?“

Promluví opatrně, jako by si uvědomil, že udělal chybu, když zprvu jednal s farářem příliš neurvale.

FARÁŘ

„Bohužel vím, mé srdce krvácí, když mé uši dopřávají sluchu z ulic.“

KURT GEMEIER

„Proto jsme tady, otče. Úkoly, které nám byly uděleny, jsou strašlivé.“

FARÁŘ

„Povídej, synu.“

KURT GEMEIER

„Všechny Židy z ghetta musíme popravit.“

FARÁŘ (vloží si hlavu do dlaní)

„Bože, to je nelidské. Kolik zla je schopný člověk ještě zplodit?“

KURT GEMEIER

„Otče, vy v dnešní době ještě věříte v Boží moc? Já jsem křesťan, ale víru ztrácím.“

FARÁŘ

„ Počkej, synu! Agniezsko (zakřičí) !“

Na zahradě se objeví hospodyně.

AGNIEZSKA, hospodyně

„Přejete si, velebnosti!“

FARÁŘ

„Přines nám tři skleničky a mešní víno!“

AGNIEZSKA

„Ale to přece...“

FARÁŘ (Prosbu pronese vlídně, avšak se se slyšitelným naléháním.)

„Prosím!“

AGNIEZSKA se otočí a odejde, přičemž si hudrá pod vousy, že je hřích plýtvat mešní víno pro nacistické okupanty.

KURT GEMEIER

„Jste laskav.“

FARÁŘ (vlídně se usměje)

„Kde jsme to skončili?“

FRITZ ZERBST (nejistě)

„Že neexistuje Bůh..., otče.“

FARÁŘ

„Jak jste k tomu dospěli?“

KURT GEMEIER

„Otče, teď jsem vám řekl, že máme vraždit z důvodu, který nám není znám! Chtěl by tohle Bůh, abychom se takhle chovali.“

Na zahradě se objeví AGNIEZSKA, jež nese na tácu karafu vína a skleničky pro osazenstvo.

AGNIEZSKA

„Tak tady to je.“

FARÁŘ

„Bůh ti to oplatí.“

FRITZ ZERBST, KURT GEMEIER

„Děkujeme!“

FARÁŘ

„Vraťme se k vašim pochybám. Ty jsi říkal...“

FARÁŘ povytáhne obočí, protože neví, jak se muži jmenují, z toho důvodu se na oba tázavě dívá.

FRITZ ZERBST

„Nadstrážmistr Fritz Zerbst.“

KURT GEMEIER

„Gemeier, Kurt Gemeier.“

FARÁŘ

„Těší mě, mé jméno je Benedykt a jsem knězem ve zdejší farnosti. Nicméně vrátím se k vašim pochybám, protože mi přijde, že jste na cestě, ale překážky, které vám jsou kladeny, nejste schopni překročit!“

KURT GEMEIER

„Ustát vraždění? Jak se s tím mám vyrovnat? Mám malou holčičku a manželku, vždyť já se jim nedokážu podívat do očí, jestli se vrátím.“

FARÁŘ BENEDYKT

„Příteli, hledáte cestu k Bohu a to je jeden ze znaků Boží přítomnosti.“

FRITZ ZERBST (nechápavě civí)

„Jak to?“

FARÁŘ BENEDYKT

„Našeho srdce, nejhlubšího nitra, se dotýká Bůh. Máte svědomí, které bojuje proti bezpráví. Máte smysl pro cit a spravedlnost, Stvořitelův dar pro lidi.“

KURT GEMEIER

„Jenže my jsme tak bezcitní, to se přece Bohu nebude líbit.“

FARÁŘ BENEDYKT

„Kurte, Bůh nás stvořil svobodné a kriticky smýšlející, proto existuje peklo. Bůh nás nechce ovládat, miluje nás, a dává nám šanci rozhodnout se proto, abychom byli lepší. Nikoho nenutí.“

KURT GEMEIER (klidně, leč smutně)

„Jenže my už jsme v pekle, nedokážu si představit, že je něco horšího než tohle.“

FARÁŘ BENEDYKT

„To jsi pochytil přesně. Peklo je totiž přítomno dnes všude kolem nás, protože se člověk uzavřel Bohu, žije v sobectví a páchá zlo.“

FRITZ ZERBST

„Jak s tím ale bojovat?“

FARÁŘ BENEDYKT

„Pokud se peklo objevilo na zemi, musí ten, co věří v Boží prozřetelnost nechat Boha promluvit svými skutky.“

KURT GEMEIER

„A má to smysl?“

FARÁŘ BENEDYKT

„Kurte, ty jsi křesťan, viď? (KURT GEMEIER přitaká na znamení souhlasu.) Proto ti nemusím říkat, že existuje něco jako poslední soud. Až zemřeme, setkáme se s Bohem, on nám potom náš život sečte a rozhodne o naší spáse, jenže spása není automatická, teď třeba když pochybuješ a pokládáš si otázky, hledáš cestu k Bohu. Pokud se jí vzdáš, Hospodinovi se vzdálíš. Spása je proto v naději. V Janově Evangelium je napsáno, že Kristus sestoupil na tento svět, abychom měli život a měli ho v hojnosti. My nemůžeme být sobečtí, naopak musíme pomoci Bohu udržet svět lepší a bojovat se zlem.“

KURT GEMEIER

„Ale jak, já nemám na vybranou, nemůžu se pustit proti mašinérii, která chce jen vraždit. Já chci vidět moji dcerku a mou milovanou manželku! Miluju je! Prosím, poraďte?“

FARÁŘ BENEDYKT

„Víš, já mám nejraději Janovo evangelium, které jsem ti již citoval. Bibli by správný duchovní měl číst neustále dokola, ale pasáže z Jana jsou nejinspirativnější částí Božího slova. Moment!“

Nahne se pod stůl a vytáhne odtamtud Bibli. Začne listovat a po chvíli se rozečte.

„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.“

KURT GEMEIER

„To je hezké, otče, ale moc vás nechápu.“

FARÁŘ BENEDYKT

„Jsi pastýř své rodiny, kterou miluješ a položil bys za ni život, ale ona je daleko. Nemůžeš se o ní starat, ale až se vrátíš, musíš být srdcem u nich, nesmíš tady přežít a zároveň přijít o srdce. Musíš se vrátit jako celý člověk.“

KURT GEMEIER

„Nezlobte se, ale nemůžete mi říct na rovinu, co mám udělat?“

FARÁŘ BENEDYKT

„Bojuj se zlem ve svém srdci a naopak najdi Boží lásku a udrž zdravou mysl, aby tohle peklo, v němž žijeme, bylo snesitelnější pro náš život. Pokud necháš zázrak Božího milosrdenství v sobě vykvést, můžeš reálně lidem v těžké situaci pomoci.“

FRITZ ZERBST

„Nezlobte se, ale vůbec sem neměl tucha, o čem ste kecal.“

KURT GEMEIER

„Já ano, ale bude to nesmírně složité, jste moudrý člověk. Děkuji.“

FARÁŘ BENEDYKT

„To je moje práce, jsem přece služebník Boží na zemi.“

Zazní hlasité zaklepání na farní dveře. Služebná jde otevřít. Během chvíle dovede na zahradu MAJORA KÄMPFA. Tomu padne pohled na oba policisty.

MAJOR KÄMPF

„Co pohledáváte v domě páně!!“

Oba nadstrážmistři na sebe vyděšeně koukají, aniž jsou schopni odpovědět.

FARÁŘ BENEDYKT

„Hledají zde příslušníky židovského národa, ale už jsem jim vysvětlil, že tady nejsou na správné adrese.“

MAJOR KÄMPF (otočí se k policistům)

„Jak si dovolujete otravovat ctihodného otce?“

FARÁŘ BENEDYKT

„Neotravují! Naopak chovali se jako skuteční gentlemani.“

MAJOR KÄMPF

„Dobře, budu věřit vaším slovům, ctihodný otče. Ale vy dva (zahřmí) okamžitě na náměstí, je tam potřeba každá ruka.“

FRITZ ZERBST a KURT GEMEIER zasalutují a odběhnou pryč. MAJOR KÄMPF si bez vyzvání sedne na místo, kde seděl Fritz Zerbst a FARÁŘ BENEDYKT jej napodobí.

MAJOR KÄMPF

„Proč tu jsou tři skleničky?“

FARÁŘ BENEDYKT

„Měl jsem návštěvu, ale utekli zpátky do svých domovů! Hospodyně ještě nesklidila ze stolu.“

MAJOR KÄMPF

„Aha.“

FARÁŘ BENEDYKT

„Co potřebuješ, synu?“

MAJOR KÄMPF

„Vyzpovídat se. Naším úkolem je provést exekuci všech Židů, co se nachází na území Józefówa.“

FARÁŘ BENEDYKT

„Jistě, synu, pověz mi ale, co tě tedy přesně tíží.“

MAJOR KÄMPF

„Toho je tolik, že nevím, od kterého konce můžu začít.“

FARÁŘ BENEDYKT

„ Synu, věř mi, že ti budu trpělivě naslouchat.“

Na chvíli se mezi oběma rozhostí ticho. FARÁŘ BENEDYKT bedlivě hledí skrze MAJORA KÄMPFA, jenž se nervózně vrtí na židli. Farářův hlas je nepřítomný, jako by vystupoval z hlubin svých myšlenek.

„Nikdy totiž nevíš, kdy i Bůh bude potřebovat pomoc z legie smrti, aby zachránil život nevinných.“

MAJOR KÄMPF

„Co prosím? Nezlobte se, ctihodný otče, ale nerozumím vám, jsem jenom prostý policista.“

FARÁŘ BENEDYKT

„Budu potřebovat pravděpodobně tvou pomoc!“

MAJOR KÄMPF

„Co mám udělat?“

FARÁŘ BENEDYKT (šibalsky se usměje)

„Prvně se vyzpovídej a obnaž před Bohem. Potom se můžeme bavit dál.“

MAJOR KÄMPF

„A rozhřešení bude?“

FARÁŘ BENEDYKT (sklesle)

„To asi ne, nyní ovšem mluv.“

MAJOR KÄMPF

„Říkal jsem si to.“

Jednání první / obraz sedmý

FRITZ ZERBST a KURT GEMEIER plouživým krokem přichází opět na náměstí.

FRITZ ZERBST

„Doufám, že nám to taťka Kämpf nedá sežrat.“

KURT GEMEIER

„Ten má problémy sám se sebou, toho bych neřešil. Spíš musíme vyřešit, jak se držet dál od malýho Goebbelse.“

FRITZ ZERBST (podívá se kolem sebe)

„Zapojíme se do hlídání, beztak si nás nikdo nevšimne. Viděl si sám, že tolik lidí důstojníci neohlídají.“

KURT GEMEIER

„Máš pravdu, hele tam u té skupiny stojí jenom jeden...“

FRITZ ZERBST mu skočí do řeči, protože v dáli uslyší přicházející hlasy. Jeden z nich patří Horstu Dahlmeierovi, malému Goebelsovi.

FRITZ ZERBST

„Jdeme tam!“

Na scéně se objeví tři muži. První dva si spolu povídají a ten třetí jde několik kroků za nimi.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Zatím vše pokračuje podle představ, nemyslíte?“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„To bych neřekl, poručíku, právě jsem se vrátil z popraviště na okraji lesa!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Copak se tam děje?“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Popravy postupují pomalu. Hodně vojáků nezvládá střílet pořád dokola. Je to nápor na nervy.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Schweinerein, jak je možný, že tak selhávají?“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Kolik jste jich zastřelil vy, poručíku? Kolika lidem jste se díval do tváře v poslední vteřině?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Dejte si pozor na jazyk, podporučíku! Mohl bych to brát tak, že mne obviňujete ze zbabělosti! Nezapomeňte, že mám vyšší hodnost!“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL (neoblomně)

„Nejsem tady, abych se s vámi hádal, ale abychom řešili problémy. Mám několik úkolů: Za prvé mám tady 300 pracovních Židů, které musím rozdělit do místních státků a dílen, zejména nás otravuje nějakej majitel pily, pro něho jsem už vyčlenil támhle tu skupinu třiceti pracovních Židů (ukáže směrem k hlídaným čekatelům na smrt); za druhé potřebuju zajistit příděl alkoholu, abychom splnili rozkazy; za třetí...“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (přeruší ho)

„Já ale nemám tady na starosti zásobování.“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„To vím, ale potřebuju taky další vojáky, kteří většině mužům dají volno. Budete se asi divit, ale na popravištích jsou přetíženi.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Výborně, vezměte si tady několik mužů dle svého výběru. Já přijdu potom osobně dohlédnout na hladký průběh akce, ale prvně rozdělím rozkazy.“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Já musím prvně zařídit ten příděl alkoholu a ty práce schopné Židy.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„To vše zařídím za vás, drahý Paule!“

Otočí se na muže stojícím za oběma diskutujícími, který okamžitě přistoupí ke svému veliteli.

PODDŮSTOJNÍK

„Ano, pane?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Jeli s námi i nějací správní úředníci?“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL (vstoupí do hovoru)

„Ano, jsou ve škole. Velitel Kämpf si z toho utvořil hlavní stan!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Karle, slyšel jsi podporučíka? Na co čekáš?!“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Je důležité, aby to tady do večera bylo!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Nebojte, taky bych se rád napil lahodného šnapsu.“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

Otočí se směrem ke skupinkám, které hlídají Židy, kde stojí i FRITZ ZERBST a KURT GEMEIER.

„Potřebuji 12 mužů! Vy všichni půjdete se mnou (ukáže směrem ke GEMEIEROVI a ZERBSTOVI), není potřeba, aby hlídala skoro celá rota vězně.“

KURT GEMEIER a ostatní muži přistoupí k PODPORUČÍKU PAULU FRENTZELOVI. Z jejich pohledů lze vyčíst podezíravost smísenou se strachem, jaké příkazy budou muset vykonat.

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Tak pojďte, musíme splnit ten dementní rozkaz!“

KURT GEMEIER

„To jako jdeme na popraviště?“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Výborný postřeh, ne nadarmo tady máte ze všech nejvyšší hodnost.“