Cesta k lidskému zatracení - 1. jednání / 16. - 17. obraz

Vojáci po celodenních popravách zahání únavu opět alkoholem v hospodě. Farář Benedykt vtrhne rozhněván do kanceláře velitele Kämpfa. Délka tohoto textu je cca 6 minut.

Jednání první / obraz šestnáctý

Večer v hospodě v Józefówě sedí u stolu šest mužů: TOBIAS KREIDER, GUSTAV BRÜNING, HEINRICH MÜLLER, LEON STURM, FRITZ ZERBST a KURT GEMEIER. Všichni kouří a průběžně popíjejí pivo a kořalku.

KURT GEMEIER

„Chybí mi domov, je hrozný, že musíme být od našich nejbližších.“

HEINRICH MÜLLER

„Já už nikoho nemám, rodiče mi zemřeli, když jsem byl ještě prcek, potom mě vychovávala babička, ale ta už taky zemřela.“

FRITZ ZERBST

„Co jsi vůbec, Heinrichu, dělal, než ses ocitl tady?“

HEINRICH MÜLLER

„Dělal jsem mechanika na statku, právě protože moji rodiče brzy zemřeli a vychovávala mě babička, tak jsem potřeboval začít co nejdřív pracovat. Byl jsem rád, že aspoň něco můžu dělat. Najít si v té době aspoň nějakou fachu, bylo umění.“

KURT GEMEIER

„Tak to byla klidná práce, ne?“

HEINRICH MÜLLER

„Klidná? Klidu na rybách se nic nevyrovná. Můžeš zapomenout na celý svět. Soustředit se na vodu, kterou pozoruješ a čekáš, jestli ti splávek nezareaguje. Hypnotizuješ ho očima, ale nikdo tě neotravuje. Cítíš vůni trávy a přírody. Z práce jsem dost často smrděl kolomazí, takhle jsem mohl být čistý. Nebyl jsem špinavý!“

FRITZ ZERBST

„Nikdy jsem nerybařil, tak nevím. Občas jsem viděl jako dělník v docích, jak dědečkové jdou k moři, ale nikdy mě to nebavilo. Ryba mě bere, jenom když mi ji někdo hodí na talíř!“

HEINRICH MÜLLER

„Vidíš, kamarádům jsem ryby na statku dával, když si řekli. Taky moc nechtěli rybařit, ale mně to nevadí! Jsem rád sám!“

LEON STURM

„Cos vůbec dělal na tom statku?“

HEINRICH MÜLLER

„Staral jsem se o hospodářská zařízení, nevěřil bys, jak byla poruchová!“

KURT GEMEIER (zasněně)

„ Někdy bych si šel zarybařit!“

HEINRICH MÜLLER

„To není problém, klidně můžeme tady zajít někam si sednout! Řeku jsem tady viděl. Pruty seženu.“

KURT GEMEIER

„Lada se jmenuje.“

LEON STURM

„To je jméno pro princeznu!“

TOBIAS KREIDER

„Měls, ty vole, vůbec někdy ženskou, Básníku?“

LEON STURM (nejistě)

„Samozřejmě!“

TOBIAS KREIDER

„Tak to už vidím, jak je každá broskvička zvědavá na to, že jí řekneš dementní básničky.“

LEON STURM (dotčeně)

„Já jim je skládám!“

TOBIAS KREIDER

„To je ještě horší, se nedivím, že seš samotnej jak kůl v plotě.“

KURT GEMEIER

„Proč? Mně to přijde hezký! Mnoho žen zbožňuje, když se jim muž dvoří!“

FRITZ ZERBST

„Já bych mu věřil, on má úspěšný vztah, na rozdíl třeba ode mě.“

GUSTAV BRÜNING

„Jak to?“

FRITZ ZERBST

„Ta kráva mě opustila, když jsem zkrachoval jako špeditér.“

TOBIAS KREIDER

„Tebe poslala do prdele ženská?“

FRITZ ZERBST

„Myslíš manželka? Jo. Nechala mě na holičkách, odstěhovala se ode mě a potom sem slyšel, že si našla jinýho amanta.“

HEINRICH MÜLLER

„Na to se napijeme, ne?“

Všichni vyprázdní skleničku.

TOBIAS KREIDER

„Ty vole, jaks mohl zkrachovat, tak seš debil?“

FRITZ ZERBST

„Né, jestli si pamatuješ, tak to s naší ekonomikou šlo od desíti k pěti. Jakmile v Americe padla burza...“

KURT GEMEIER

„Myslíš černý pátek?“

FRITZ ZERBST

„Přesně ten.“

GUSTAV BRÜNING

„Vidíš, to byl komplot Židů.“

KURT GEMEIER

„Jak jsi k tomu dospěl, o tom jsem v životě neslyšel.“

GUSTAV BRÜNING

„Táta sledoval všechno židovské jednání a já se naučil dávat pozor na to, co se ve světě děje, byl to typicky židovský komplot, věř mi.“

KURT GEMEIER

„No, nevím, nevím.“

GUSTAV BRÜNING

„Pamatuješ si, jak probíhala krize v Americe?“

KURT GEMEIER

„Matně!“

GUSTAV BRÜNING

„Od začátku nadhodnocovali akcie na burze v New Yorku. Jeden z předních finačních analytiků Roger Ward Babson záměrně upozorňoval, že jsou akcie nadhodnoceny, o to víc ale lidi nakupovali akcie vesele dál, dokonce byli tak hloupí, že si na to pořizovali úvěr. Ještě 15. října všechny židovská periodika oznamovala, že americká burza je ve výborné kondici. Lidé byli jako vosy. Byl to úlisný úskok, protože Židé, jakožto schopní finančníci, mohli po krachu burzy shromáždit bohatství nejen Ameriky, ale i Evropy. Lidé přicházeli o práci po celém vyspělém světě, né jak v těch zaostalých prdelích Afriky. Kdepak, hoši, Führer chce pro nás to nejlepší, když se chce zbavit židovské vlády.“

KURT GEMEIER

„To mi, promiň, přijde hrozně překombinovaný.“

TOBIAS KREIDER

„Ty vole, Gemeiere, hraješ si na chytráka a nepoznáš ani základní poučení z Gustavova vyprávění, že Židi jsou zmrdi.“

FRITZ ZERBST

„Nech ho, Kurte, domluvit.“

LEON STURM

„Mně taky zajímá, co tím Gusta míní.“

KURT GEMEIER (nerudně zabrblá)

„Však mlčím.“

GUSTAV BRÜNING

„Ty úvěry lidi zruinovaly, ale nepoložili jsme si otázku, kde ty peníze končí, samozřejmě u těch nejbohatších. Kapsy židovských rodin praskaly ve švech, je jedno, jestli to byli Rotschildi nebo Rockeffelerové...“

KURT GEMEIER

„Neslyšel jsem, že by Rockeffelerové byli Židi.“

TOBIAS KREIDER

„Drž chvilu hubu, Gemeiere! Pokračuj, Gustave!“

GUSTAV BRÜNING (triumfálně)

„Židé potřebují peníze, protože čekají na Mesiáše, který až přijde, tak si porobí všechny národy, a díky tomu se Židé stanou pány světa.“

TOBIAS KREIDER

„A to mluvíš o jejich hlavním cíli, ale každý Žid, ať se podíváš kamkoliv do Říše před nástupem vůdce byl úspěšný, protože měli peníze a to vzdělání si zaplatili. Árijská rasa, která je nadřazená, potom nemá možnost ukázat svou výjimečnost!“

FRITZ ZERBST

„Takže kvůli nim jsem skončil v docích?!“

GUSTAV BRÜNING

„Přesně tak.“

TOBIAS KREIDER (hrdě)

„Židi měli taky prsty v atentátu na sekretáře německýho velvyslanectví ve Francii. Ty vole, jak se jmenoval?“

KURT GEMEIER

„Ernst vom Rath!“

TOBIAS KREIDER (plácne se do čela)

„Jo ten!“

GUSTAV BRÜNING

„Jo, mohl za to Herschel Grynszpana.“

TOBIAS KREIDER

„Taky jsme se jim pomstili, po celý Říši jsme demolovali židovský obchody a synagogy. Byl to úžasný zážitek (nostalgicky).“

KURT GEMEIER

„Ty jsi byl u SA?“1

TOBIAS KREIDER (vstane a zakřičí)

„Alles für Deutschland!“2

KURT GEMEIER si zapálí cigaretu a následně vyprázdní skleničku.

Jednání první / obraz sedmnáctý

Sídlo velitele Kämpfa v Bilgoraji. Sedí u okna, z něhož sleduje okolní domy.

MAJOR KÄMPF

„Konečně to máme za sebou!“

Zničehonic se před ním rozletí dveře. MAJOR KÄMPF instinktivně sáhne po zbrani.

FARÁŘ BENEDYKT (zděšeně)

„Vaši vojáci!“

MAJOR KÄMPF

„Co se stalo, ctihodný otče?

FARÁŘ BENEDYKT (zajíká se vztekem)

„Unesli tu holčičku, co jste slíbil ochránit, kde je!?“

MAJOR KÄMPF

„Cože?“

FARÁŘ BENEDYKT

„Myslel jsem, že vaše lítost je skutečná a přitom ji posíláte na smrt!“

MAJOR KÄMPF

„Já o ničem nevím! Počkejte!“

Odejde ke dveřím, jež se silou farářova příchodu znovu zavřely. Rázným pohybem ruky je otevře a zvolá!

„Frentzel, podporučík Frentzel okamžitě sem!“

Ve dveřích se objeví vylekaný PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL.

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Volal jste mě, pane?“

MAJOR KÄMPF

„Zavři za sebou dveře (příkře)! Ctihodný otče, mluvte, prosím (jemně).“

Konec 1. jednání

1 Sturmabteilung (SA) byla jakási podprůrná bojová organizace NSDAP.

2Jedná se o heslo SA.