Cesta k lidskému zatracení - úvodní slovo, 1. jednání / 1. - 3. obraz
Úvodní slovo
Tento divadelní příběh bude vyprávět osudy několika mužů ze 101. záložního policejního praporu, kteří si během pár měsíců roku 1942 až 1943 prošli přerodem z obyčejných chlapíků na masové vrahy, když měli za úkol vyčistit území tzv. Lublinského disktriktu1 od židovského obyvatelstva. Vše je tedy napsáno na základě skutečných historických událostí, které historici zmapovali. Pokud jsem v některých místech lehce poupravil historickou realitu, tak je to proto, aby měl příběh spád. Mým cílem nebylo vytvořit přesnou dokumentární rekonstrukci, nýbrž historickou fresku lidských osudů. Většina charakterů, které zde vystupují, skutečně žili.
Někomu se bude možná zdát, že se těch zlotřilců zastávám, leč není tomu tak. Hledal jsem jen cestu k rozklíčování jedné banální otázky, na kterou nám nikdo není schopný dát uspokojivou odpověď. Ta otázka mi pořád vyvstává na mysli jak otravná moucha, jež mi lítá kolem uší, a proto se neustále ptám: Jak se ti němečtí policisté mohli podílet na jedné z největších genocid v dějinách lidstva?
Jednání první
Jednání první / obraz první
Píše se rok 1962. Nacházíme se v kanceláři Úřadu státního návladního v Hamburku. Za stolem sedí naproti sobě dva muži. Oba jsou postarší, do vlasů se jim vkrádají šediny. Před tím prvním leží psací stroj, popelník, stohy papírů a několik psacích potřeb. Oblečen je do hnědé obnošené košile. Ten druhý si se svěšenou hlavou prohlíží své nové černé sako a mokasíny.
VYŠETŘOVATEL
„Gemeier, proč jste si mě vyžádal? Protokol z předběžného výslechu jsme již sepsali, nebo si jej přejete ještě nějak doplnit?“
KURT GEMEIER
„Bude to znít divně, ale budu chtít říct celou pravdu.“
VYŠETŘOVATEL
„Mám to chápat tak, že jste nám lhal?“
KURT GEMEIER
„Já nikdy nelžu, jen vám neříkám vše. Mezi polopravdou a lží je velký rozdíl. Naučil byste se to chápat, kdybyste byl tam kde já.“
VYŠETŘOVATEL (pronese rozohněně)
„Já byl uvězněn v nacistickém lágru, protože jsem přechovával jednoho mého židovského přítele. Jeho zastřelili a mě milostivě poslali do Chelmna, do zasranýho vyhlazovacího tábora.“
KURT GEMEIER (špitne)
„To je mi líto!“
VYŠETŘOVATEL
„Líto? Jenom lítost nestačí, vy jste se podílel přímo na těch hrůzách! Uvědomujete si, že tam přežili jenom tři lidi a já jenom proto, že si mysleli, že jsem mrtev?! V táboře jsme měli skvrnitý tyfus a oni si domnívali, že jsem zhebl! Myslím, že lež a polopravdu nacistických zmetků dokáži rozlišit!“
KURT GEMEIER
„Vídíte, oba jsme zažili stejný zážitek. Lhali nám. Vás obelhali, aby sprovodili ze světa lidský život. My byli záměrně oklamáni, protože z pitomých bytostí chtěli vyrvat duši. Policisté v Lublinském distriktu, ač se to nezdá, byli původně lidi, teda někteří, ale oni z nás ty zrůdy udělali.“
VYŠETŘOVATEL
„Jak to myslíte?“
Nakloní se mírně dopředu. KURT GEMEIER si pomalu získává jeho pozornost.
KURT GEMEIER
„Když nám říkali, že Židi jsou podřadná rasa a kvůli nim umírají naše děti. Byla to lež. Když jste mi jenom ve stručnosti vyjevil, že jste čelil útrápám koncentračního tábora, neřekl jste mi všechno. Byla to jenom část oné minulosti, tedy polopravda.“
VYŠETŘOVATEL
„Připouštím, že něco na tom, co říkáte, může být. Nejste ale tady, abyste si dělal alibi. Já vás litovat nebudu. Máte pro mě nějaké podnětné informace?“
KURT GEMEIER
„Nechci tady ze sebe dělat chudinku. Jsem tady, protože už to peklo v sobě nemůžu vydržet. Toto vyšetřování beru jako očistu. Moje milovaná žena všechno, co jsem udělal i čeho jsem byl svědkem, tak ví, jenže mé děti neví nic, cítím se odporně, když se narazí na téma druhé světové války. Nemůžu se na ně podívat a tohle si moc přeji změnit. Chci se jim podívat do očí a říct, že je miluji a že jsem nikdy nic zlého nevykonal.“
VYŠETŘOVATEL
Hloubavým pohledem shlíží na KURTA GEMEIERA a přitom si vezme do ruky útlý spis a začne číst.
„Kurt Gemeier je podezřelý z vyhlazování židovského národa v Lublinském distriktu během vyhlazovacích i deportačních akcí, a posléze neblahého honu na židy. Matka byla Julie Gemeierová, rozená Hermannová, původem sudetská Němka. Otec se jmenoval Horst Gemeier, dělník v hamburských docích. Obviněný má ženu a dvě děti. Do konce dvacátých let pomáhal ve firmě, která se zabývala prodejem a zpracováním exotického dřeva. Následně se stal zahradním architekem... toto povolání zastává i dnes. V roce 1941 vstoupil do NSDAP. Před druhou světovou válkou nebyl soudně trestán. Během ní působil u 101. policejního záložního praporu v hodnosti nadstrážmistr. Zapomněl jsem na něco?“
KURT GEMEIER pokývá hlavou na znamení souhlasu.
„Gemeier, řekněte mi, jak se může takový bezúhonný člověk, jenž nikdy nepřestoupil žádný zákon, ocitnout přede mnou. Cožpak jste nevěděl, čeho se dopouštíte?“
KURT GEMEIER
„Nemáte cigaretu?“
VYŠETŘOVATEL mu ji beze slova podá a zapálí. KURT GEMEIER si okamžitě potáhne a následně kouř s jistým uklidněním vydechne.
„Je to zvláštní, nekouřil jsem, ale teď si bez ní nedokážu představit den. Když jsem byl v Bilgoraji, tak jsem začal nezřízeně pít, protože se nedalo psychicky vydržet to, co jsme dělali, postupně jsem musel začít i kouřit, protože jinak ty hrůzy nešly ustát a o tom budu, pane vyšetřovateli, vypovídat.“
Celé jeviště potemní.
Jednání první / obraz druhý
Pomalu se scéna projasňuje, avšak nadále panuje přítmí. Je 13. června roku 1942, 2. hodina ranní. Nacházíme se v polském městě Bilgoraji, v té době součást tzv. Generálního gouvernementu.2 Obraz se proměnil, psací stůl a dvě židle nahradily kulisy domů. Před nimi pobíhají sem tam uniformovaní muži 101. záložního policejního praporu, kteří čekají na rozkazy. Někteří policisté stojí klidně, ale nervozita se všem zračí v očích. V popředí postávají tři muži: KURT GEMEIER, FRITZ ZERBST a LEON STURM, přezdívaný Básník.
LEON STURM
„Nikdy jsem nespal na tak tvrdých palandách, nedá se na tom spát.“
Nervózně si poklepává nohou o zem.
KURT GEMEIER
„Já taky ne.“
FRITZ ZERBST
„To buďte rádi, že ste nespali čtrnáct dní v kuse na tvrdý studený zemi, nemohli se zvednout vychcat a čekali, až vám někdo ustřelí prdel.“
KURT GEMEIER
„Co to je za kecy?“
FRITZ ZERBST
„Vykládám jenom zkušenosti mého kamoše z velký války.“3
LEON STURM
„Nechci na frontu!“
KURT GEMEIER
„Do háje, Fritzi, nestraš Lea!“
FRITZ ZERBST
„Chtěl sem ho jenom pobavit. Musí přece vědít, že fronta je jinde.“
KURT GEMEIER
„Taky se bojím smrti, navíc když mám malou dcerku.“
FRITZ ZERBST
„To vím! Taky sem vám chtěl zvednout náladu.“
KURT GEMEIER (vytřeští oči)
„Chcankami a kulkami?“
FRITZ ZERBST
„Tak jo, uznávám, že to asi bylo drobátko mimo mísu, ale lepší než to třítejdenní čekání, nemysíš?“
KURT GEMEIER (podívá se na LEONA STURMA)
„Těžko říct. Jsou (mrkne na hodinky) dvě hodiny ráno a nevíme, proč nás vzbudili, ani kam jedeme. Strach mě obepíná víc, než bych si přál.“
FRITZ ZERBST
„To si nemůžeš připouštět!“
TOBIAS KREIDER (stojí s několika árijsky vypadajícími muži)
„Co pak, Leonko, seš posraná?“
LEON STURM, FRITZ ZERBST a KURT GEMEIER se za ním ohlédnou.
„Rozbrečíš se jako v noci? Kdyby tě viděl vůdce, tak by tě dal popravit, jsi ostuda árijské rasy!“
LEON STURM
„Já se ti o žádnou rasu neprosil, já chci žít (vzlykl)! Chci psát básně, tetelit se s dívkou ve větru a... a nacházet v jejím lůně vonné vůně.“
TOBIAS KREIDER
„Jdi do prdele, si myslíš, že kus ženský poletí na čtyřicátníka se zuby jako veverka?“
KURT GEMEIER
„Uklidni se, Tobiasi, Leo je prostě jiný.“
FRITZ ZERBST (nakloní se k LEONU STURMOVI)
„Fakticky si brečel?“
LEON STURM
„Přišlo mi to všechno nějak líto. Ta trýzeň na prsou musela ven.“
Na scéně se objeví PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL, pobočník velitele praporu, a do davu zvolá: „Seid Still!“
Všichni muži se automaticky seřadí a stojí v pozoru. Líným krokem se na jeviště došoural velitel praporu MAJOR KÄMPF a za ním přichází tři důstojníci, jež velí jednotlivým rotám.
MAJOR KÄMPF (je nervózní)
„Chlapi (má roztřesený hlas), čeká vás úkol... ten úkol však nemusíte vykonat. Dávám vám tedy možnost, kdo vyjde nyní z řady, tomu přidělíme jinou práci.“
Rozhostilo se ticho, jež prořezával občasný šum vojáků. Do jejich očích vepsal MAJOR KÄMPF nejistotu.
FRITZ ZERBST (mumlá si pro sebe)
„Udělej to, vole, zvedni tu pazouru!“
TOBIAS KREIDER
„Leonko, dopředu!“
Z celého praporu vystoupilo pouze dvanáct vojáků, avšak nikoliv FRITZ ZERBST, LEON STURM a KURT GEMEIER
MAJOR KÄMPF
„Prapore, válku za naší věc vedeme na všech frontách. Nepřítel se skrývá... i přímo v srdci naší říše. Führer nás proto pověřil, abychom nastoupili... do války a tu šelest na našem srdci vyléčili. Německé ženy a děti... umírají při nepřátelském bombardování našich rodných měst. Spojencem našich nepřátel... jsou Židé a my se jich musíme zbavit.“
Mnoho mužů nasadí šokovaný výraz a začnou se po sobě dívat i šeptat. MAJOR KÄMPF zbystří nechápavé pohledy, a proto se rozhodne dodat ještě motivující dovětek.
„Vedení Sonderdienstu4 mi předalo tajné informace, že zdejší Židé... pomáhají partizánům. Jsme pořádková policie, Ordnungspolizei, a proto je naším úkolem... vyčistit obec Józefów. Jejich smrtí budeme bránit naše ženy a děti. Musíme bojovat za naše rodiny!“
Policisté se v tu chvíli přemění na špatně sladěný orchestr. Polovina nadšeně vyjekne, jenže druhá se po sobě spíše nechápavě podívá. MAJOR KÄMPF počká, až se policisté uklidní, aby mohl začít opět mluvit.
„Při tomto úkolu budou mít Židé dojem, že se budou přesouvat do pracovních táborů. Hodně z vás bude mít jistě chuť plenit. My však máme rabování zakázáno, protože vše co po těch lidech zbyde, si vezmou na starost úředníci z jednotky Abteilung Reinhardt.5 Velitelé vašich rot podepsali místopřísežné prohlášení, že dohlídnou, abyste neokrádali Říši o majetek.“
Všichni jenom nespokojeně zamručí: „Ja!“. Velitelé rot mají pro změnu kyselý výraz ve tváři.
Jednání první / obraz třetí
Jeviště se pomalu probouzí k životu a je osvětleno nachovou barvou. Zároveň se rozezní zbarvený zvuk jedoucího nákladního vozu. Uprostřed scény sedí na prosté židli muž v bílé haleně, přičemž se v předklonu opírá o bílou hůl. Nacházíme se v myšlenkách KURTA GEMEIERA, člena 101. záložního policejního praporu, který právě ve skutečnosti sedí na korbě nákladního vozu jedoucího do Józefówa. KURT GEMEIER pochybuje o úkolu, jenž byl jeho praporu svěřen.
KURT GEMEIER
„Nevím, co je horší. Žít v té nejistotě očekávání, jestli nás povolají na frontu, kde jen budu odevzdaně čekat na smrt, nebo ten rozkaz... rozkaz, který nám dali. Proč jsem nevystoupil z řady, dokud jsem mohl. Teď bych seděl v teple bilgorajských kasáren. Nesmírně závidím těm odvážlivcům, kteří zvedli ruku.“
Zpoza opony přichází postava v krvavě rudé haleně, jedná se o jeho ženu.
KRISTÝNA GEMEIER, jeho žena
„Strach (přeruší jej rázným hlasem)!“
KURT GEMEIER
„Kristýnko!?“
KRISTÝNA GEMEIER
„Strach vystoupit z řady; strach ze smrti; strach stát si sám za svým přesvědčením!“
KURT GEMEIER
„Když vystoupím z řady, tak to tady nevydržím! Nemohu zradit své kamarády. Nebýt jich, zemřel bych. Chráníme se navzájem.“
KRISTÝNA GEMEIER
„Jsi tady teprve třetí týden a chráníš se před zoufalými lidmi, kteří mají strach z vás? Už si nepamatuješ, co se stalo našemu příteli Ervínu Sassmannovi?“
KURT GEMEIER
„Ervína Sassmanna mi nepřipomínej!! Tady jsou Židi moji nepřátelé! V tomhle světě by se se mnou nikdo nebavil. Byl bych terčem posměchu, nikdo by mi nedůvěřoval, jak bych potom tady žil?“
KRISTÝNA GEMEIER
„Takže si vše omluvíš tím, že to jsou nepřátelé? Ty slova velitele Kämpfa jsou přeci nesmyslná (pokusí napodobit velitelův hlas): „Zdejší Židé pomáhají partizánům. (...) Jejich smrtí budeme bránit naše ženy a děti.“
KURT GEMEIER
„Zmiz!“
KRISTÝNA GEMEIER se chystá k odchodu, ale její manžel se ji pokusí zastavit.
„Ne! Ne, počkej. Vím, že máš pravdu, ale tvá pravda je příliš jednoduchá.“
KRISTÝNA GEMEIER
„Jednej tak, jak očekáváš, že by se k tobě chovali druzí lidé. Celý život si počínáš podle této ctnostné myšlenky, ale teď si ji zahodil.“
KURT GEMEIER
„Já nejsem hrdina. Nezůstal jsem v klidu Hamburku jako ty, dostal jsem povolání do týhle prokletý země. Jediný, co chci, je přežít! Jsou tady pravidla, který musíme dodržovat.
KRISTÝNA GEMEIER
„Soudit tě bude Bůh, já ne.“
KRISTÝNA GEMEIER odchází, KURT GEMEIER konečně vstává a přechází k divákům, opíraje se stále o hůl.
KURT GEMEIER
„Jsem dílem Božího prozření, nebo jenom obyčejných lidí, Horsta Gemeiera, dělníka z hamburských doků, a jeho ženy Julie Hermannové? Nebýt matky, nikdy bych nebyl tak pilný a nestal se zahradním architektem. Vždy mě vedla k práci a Bohu, i když otec pil. Byl to buran. Copak, ty Bože, (ukáže vzrušeně holí k divákům) jsi mi dával najíst, léčil mě, když jsem byl nemocný? Ne, byla tady moje maminka a ta je mrtvá, jakým právem mě můžeš soudit? Jestli opravdu jsi, dej mi znamení, že jsem neudělal chybu, když jsem nezvedl ruku, abych ten zavšivený úkol nemusel plnit.“
Ozve se ječivý zvuk brždění trhající uši. KURT GEMEIER padá na zem.
1Region okupovaného území Polska během druhé světové války.
2Generální gouvernement byla územně-správní jednotka vytvořená na základě Hitlerova dekretu z 12. října 1939 s účinností od 26. října 1939, která zahrnovala část okupovaného území původního meziválečného Polska, které bylo autonomní částí Třetí říše. V jeho čele stál generální guvernér Hans Frank.
3Velká válka je jiné označení pro první světovou válku
4Sonderdienst byli vycvičení etničtí Němci, kteří žili na dobytém polském území a v létě 1940 byli dosazeni do čela civilní správy každého distriktu.
5Tato jednotka prováděla třídění a tavení různých cenností (například se jedná o šperky, zlato, stříbro) odebraných židovským obětem.
Jan Zerbst
Historie Putinem zlomená, aneb po stopách historické reality dějin Ukrajiny – 5. část
Důležité informace o tom jak vznikal ukrajinský národ v 19. století, kdy se utvářely evropské národy.
Jan Zerbst
Historie Putinem zlomená, aneb po stopách historické reality dějin Ukrajiny – část 4.
Dnes vám předestřu pohled na kontroverzní osobu Bohdana Chmelnického, který se postavil proti Polsku, aby skončil v náručí carského Ruska.
Jan Zerbst
Historie Putinem zlomená, anebo po stopách historické reality dějin Ukrajiny – část 3.
Nyní se zaměřím na dějiny Krymu, jenž je okupován Ruskem od roku 2014, na což civilizovaný svět adekvátně nezareagoval. Tím agresora utvrdil, že může beztrestně zabírat území suverénního státu.
Jan Zerbst
Historie Putinem zlomená, aneb po stopách historické reality dějin Ukrajiny – část 2.
Když se rozpadla Kyjevská Rus, život se nezastavil. Rozpadla se na velké množství malých knížectví. Je tedy otázkou, zdali Putinův vlhký sen o nároku na Ukrajinu se dá vyčíst v následujícím období tzv. Zlaté hordy.
Jan Zerbst
Historie Putinem zlomená, aneb po stopách historické reality dějin Ukrajiny – část 1.
Tento text je určen pro ty, co soucítí s ukrajinským obyvatelstvem a jsou vystaveny neodborným a nevzdělaným projevům ospravedlňující ruské zločiny na Ukrajině v internetovém prostoru.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Ve vaně mi spí cizí muž, nejde vzbudit, volal na policii zoufalý majitel domu
Policisté na Havlíčkobrodsku vyšetřují neobvyklý případ. Do domu v Úsobí se v úterý večer...
Naučená omluva, bez upřímné lítosti. Za pokus o vraždu dívky dostal Ukrajinec 19 let
Krajský soud v Plzni odsoudil na devatenáct let Ukrajince Viktora Veselovského, který se loni v...
Svobodu se lidovci snažili dostat pryč ze strany, teď kauzu odkládají
Lidovecká snaha vystrnadit ze strany jednoho ze svých nejznámějších poliků, bývalého šéfa strany a...
Prodej rodinného domu 142 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 975 000 Kč
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 519x