Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta k lidskému zatracení - úvodní slovo, 1. jednání / 1. - 3. obraz

22. 08. 2017 7:25:42
Tento divadelní příběh bude vyprávět osudy několika mužů ze 101. záložního policejního praporu, kteří si během pár měsíců roku 1942 až 1943 prošli přerodem z obyčejných chlapíků na masové vrahy. Délka tohoto textu je cca 15 min.

Úvodní slovo

Tento divadelní příběh bude vyprávět osudy několika mužů ze 101. záložního policejního praporu, kteří si během pár měsíců roku 1942 až 1943 prošli přerodem z obyčejných chlapíků na masové vrahy, když měli za úkol vyčistit území tzv. Lublinského disktriktu1 od židovského obyvatelstva. Vše je tedy napsáno na základě skutečných historických událostí, které historici zmapovali. Pokud jsem v některých místech lehce poupravil historickou realitu, tak je to proto, aby měl příběh spád. Mým cílem nebylo vytvořit přesnou dokumentární rekonstrukci, nýbrž historickou fresku lidských osudů. Většina charakterů, které zde vystupují, skutečně žili.

Někomu se bude možná zdát, že se těch zlotřilců zastávám, leč není tomu tak. Hledal jsem jen cestu k rozklíčování jedné banální otázky, na kterou nám nikdo není schopný dát uspokojivou odpověď. Ta otázka mi pořád vyvstává na mysli jak otravná moucha, jež mi lítá kolem uší, a proto se neustále ptám: Jak se ti němečtí policisté mohli podílet na jedné z největších genocid v dějinách lidstva?

Jednání první

Jednání první / obraz první

Píše se rok 1962. Nacházíme se v kanceláři Úřadu státního návladního v Hamburku. Za stolem sedí naproti sobě dva muži. Oba jsou postarší, do vlasů se jim vkrádají šediny. Před tím prvním leží psací stroj, popelník, stohy papírů a několik psacích potřeb. Oblečen je do hnědé obnošené košile. Ten druhý si se svěšenou hlavou prohlíží své nové černé sako a mokasíny.

VYŠETŘOVATEL

Gemeier, proč jste si mě vyžádal? Protokol z předběžného výslechu jsme již sepsali, nebo si jej přejete ještě nějak doplnit?“

KURT GEMEIER

Bude to znít divně, ale budu chtít říct celou pravdu.“

VYŠETŘOVATEL

Mám to chápat tak, že jste nám lhal?“

KURT GEMEIER

Já nikdy nelžu, jen vám neříkám vše. Mezi polopravdou a lží je velký rozdíl. Naučil byste se to chápat, kdybyste byl tam kde já.

VYŠETŘOVATEL (pronese rozohněně)

Já byl uvězněn v nacistickém lágru, protože jsem přechovával jednoho mého židovského přítele. Jeho zastřelili a milostivě poslali do Chelmna, do zasranýho vyhlazovacího tábora.“

KURT GEMEIER (špitne)

To je mi líto!“

VYŠETŘOVATEL

Líto? Jenom lítost nestačí, vy jste se podílel přímo na těch hrůzách! Uvědomujete si, že tam přežili jenom tři lidi a já jenom proto, že si mysleli, že jsem mrtev?! V táboře jsme měli skvrnitý tyfus a oni si domnívali, že jsem zhebl! Myslím, že lež a polopravdu nacistických zmetků dokáži rozlišit!“

KURT GEMEIER

Vídíte, oba jsme zažili stejný zážitek. Lhali nám. Vás obelhali, aby sprovodili ze světa lidský život. My byli záměrně oklamáni, protože z pitomých bytostí chtěli vyrvat duši. Policisté v Lublinském distriktu, ač se to nezdá, byli původně lidi, teda někteří, ale oni z nás ty zrůdy udělali.“

VYŠETŘOVATEL

Jak to myslíte?“

Nakloní se mírně dopředu. KURT GEMEIER si pomalu získává jeho pozornost.

KURT GEMEIER

Když nám říkali, že Židi jsou podřadná rasa a kvůli nim umírají naše děti. Byla to lež. Když jste mi jenom ve stručnosti vyjevil, že jste čelil útrápám koncentračního tábora, neřekl jste mi všechno. Byla to jenom část oné minulosti, tedy polopravda.“

VYŠETŘOVATEL

Připouštím, že něco na tom, co říkáte, může být. Nejste ale tady, abyste si dělal alibi. Já vás litovat nebudu. Máte pro mě nějaké podnětné informace?“

KURT GEMEIER

Nechci tady ze sebe dělat chudinku. Jsem tady, protože už to peklo v sobě nemůžu vydržet. Toto vyšetřování beru jako očistu. Moje milovaná žena všechno, co jsem udělal i čeho jsem byl svědkem, tak ví, jenže mé děti neví nic, cítím se odporně, když se narazí na téma druhé světové války. Nemůžu se na ně podívat a tohle si moc přeji změnit. Chci se jim podívat do očí a říct, že je miluji a že jsem nikdy nic zlého nevykonal.“

VYŠETŘOVATEL

Hloubavým pohledem shlíží na KURTA GEMEIERA a přitom si vezme do ruky útlý spis a začne číst.

Kurt Gemeier je podezřelý z vyhlazování židovského národa v Lublinském distriktu během vyhlazovacích i deportačních akcí, a posléze neblahého honu na židy. Matka byla Julie Gemeierová, rozená Hermannová, původem sudetská Němka. Otec se jmenoval Horst Gemeier, dělník v hamburských docích. Obviněný má ženu a dvě děti. Do konce dvacátých let pomáhal ve firmě, která se zabývala prodejem a zpracováním exotického dřeva. Následně se stal zahradním architekem... toto povolání zastává i dnes. V roce 1941 vstoupil do NSDAP. Před druhou světovou válkou nebyl soudně trestán. Během působil u 101. policejního záložního praporu v hodnosti nadstrážmistr. Zapomněl jsem na něco?

KURT GEMEIER pokývá hlavou na znamení souhlasu.

Gemeier, řekněte mi, jak se může takový bezúhonný člověk, jenž nikdy nepřestoupil žádný zákon, ocitnout přede mnou. Cožpak jste nevěděl, čeho se dopouštíte?“

KURT GEMEIER

Nemáte cigaretu?“

VYŠETŘOVATEL mu ji beze slova podá a zapálí. KURT GEMEIER si okamžitě potáhne a následně kouř s jistým uklidněním vydechne.

Je to zvláštní, nekouřil jsem, ale teď si bez ní nedokážu představit den. Když jsem byl v Bilgoraji, tak jsem začal nezřízeně pít, protože se nedalo psychicky vydržet to, co jsme dělali, postupně jsem musel začít i kouřit, protože jinak ty hrůzy nešly ustát a o tom budu, pane vyšetřovateli, vypovídat.“

Celé jeviště potemní.

Jednání první / obraz druhý

Pomalu se scéna projasňuje, avšak nadále panuje přítmí. Je 13. června roku 1942, 2. hodina ranní. Nacházíme se v polském městě Bilgoraji, v té době součást tzv. Generálního gouvernementu.2 Obraz se proměnil, psací stůl a dvě židle nahradily kulisy domů. Před nimi pobíhají sem tam uniformovaní muži 101. záložního policejního praporu, kteří čekají na rozkazy. Někteří policisté stojí klidně, ale nervozita se všem zračí v očích. V popředí postávají tři muži: KURT GEMEIER, FRITZ ZERBST a LEON STURM, přezdívaný Básník.

LEON STURM

Nikdy jsem nespal na tak tvrdých palandách, nedá se na tom spát.“

Nervózně si poklepává nohou o zem.

KURT GEMEIER

Já taky ne.“

FRITZ ZERBST

To buďte rádi, že ste nespali čtrnáct dní v kuse na tvrdý studený zemi, nemohli se zvednout vychcat a čekali, až vám někdo ustřelí prdel.“

KURT GEMEIER

Co to je za kecy?“

FRITZ ZERBST

Vykládám jenom zkušenosti mého kamoše z velký války.“3

LEON STURM

Nechci na frontu!“

KURT GEMEIER

Do háje, Fritzi, nestraš Lea!“

FRITZ ZERBST

Chtěl sem ho jenom pobavit. Musí přece vědít, že fronta je jinde.“

KURT GEMEIER

Taky se bojím smrti, navíc když mám malou dcerku.“

FRITZ ZERBST

To vím! Taky sem vám chtěl zvednout náladu.“

KURT GEMEIER (vytřeští oči)

Chcankami a kulkami?“

FRITZ ZERBST

Tak jo, uznávám, že to asi bylo drobátko mimo mísu, ale lepší než to třítejdenní čekání, nemysíš?“

KURT GEMEIER (podívá se na LEONA STURMA)

Těžko říct. Jsou (mrkne na hodinky) dvě hodiny ráno a nevíme, proč nás vzbudili, ani kam jedeme. Strach mě obepíná víc, než bych si přál.“

FRITZ ZERBST

To si nemůžeš připouštět!“

TOBIAS KREIDER (stojí s několika árijsky vypadajícími muži)

Co pak, Leonko, seš posraná?“

LEON STURM, FRITZ ZERBST a KURT GEMEIER se za ním ohlédnou.

Rozbrečíš se jako v noci? Kdyby tě viděl vůdce, tak by tě dal popravit, jsi ostuda árijské rasy!“

LEON STURM

Já se ti o žádnou rasu neprosil, já chci žít (vzlykl)! Chci psát básně, tetelit se s dívkou ve větru a... a nacházet v jejím lůně vonné vůně.“

TOBIAS KREIDER

Jdi do prdele, si myslíš, že kus ženský poletí na čtyřicátníka se zuby jako veverka?“

KURT GEMEIER

Uklidni se, Tobiasi, Leo je prostě jiný.“

FRITZ ZERBST (nakloní se k LEONU STURMOVI)

Fakticky si brečel?“

LEON STURM

Přišlo mi to všechno nějak líto. Ta trýzeň na prsou musela ven.“

Na scéně se objeví PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL, pobočník velitele praporu, a do davu zvolá: „Seid Still!“

Všichni muži se automaticky seřadí a stojí v pozoru. Líným krokem se na jeviště došoural velitel praporu MAJOR KÄMPF a za ním přichází tři důstojníci, jež velí jednotlivým rotám.

MAJOR KÄMPF (je nervózní)

Chlapi (má roztřesený hlas), čeká vás úkol... ten úkol však nemusíte vykonat. Dávám vám tedy možnost, kdo vyjde nyní z řady, tomu přidělíme jinou práci.“

Rozhostilo se ticho, jež prořezával občasný šum vojáků. Do jejich očích vepsal MAJOR KÄMPF nejistotu.

FRITZ ZERBST (mumlá si pro sebe)

Udělej to, vole, zvedni tu pazouru!“

TOBIAS KREIDER

Leonko, dopředu!“

Z celého praporu vystoupilo pouze dvanáct vojáků, avšak nikoliv FRITZ ZERBST, LEON STURM a KURT GEMEIER

MAJOR KÄMPF

Prapore, válku za naší věc vedeme na všech frontách. Nepřítel se skrývá... i přímo v srdci naší říše. Führer nás proto pověřil, abychom nastoupili... do války a tu šelest na našem srdci vyléčili. Německé ženy a děti... umírají při nepřátelském bombardování našich rodných měst. Spojencem našich nepřátel... jsou Židé a my se jich musíme zbavit.“

Mnoho mužů nasadí šokovaný výraz a začnou se po sobě dívat i šeptat. MAJOR KÄMPF zbystří nechápavé pohledy, a proto se rozhodne dodat ještě motivující dovětek.

Vedení Sonderdienstu4 mi předalo tajné informace, že zdejší Židé... pomáhají partizánům. Jsme pořádková policie, Ordnungspolizei, a proto je naším úkolem... vyčistit obec Józefów. Jejich smrtí budeme bránit naše ženy a děti. Musíme bojovat za naše rodiny!“

Policisté se v tu chvíli přemění na špatně sladěný orchestr. Polovina nadšeně vyjekne, jenže druhá se po sobě spíše nechápavě podívá. MAJOR KÄMPF počká, až se policisté uklidní, aby mohl začít opět mluvit.

Při tomto úkolu budou mít Židé dojem, že se budou přesouvat do pracovních táborů. Hodně z vás bude mít jistě chuť plenit. My však máme rabování zakázáno, protože vše co po těch lidech zbyde, si vezmou na starost úředníci z jednotky Abteilung Reinhardt.5 Velitelé vašich rot podepsali místopřísežné prohlášení, že dohlídnou, abyste neokrádali Říši o majetek.“

Všichni jenom nespokojeně zamručí: „Ja!“. Velitelé rot mají pro změnu kyselý výraz ve tváři.

Jednání první / obraz třetí

Jeviště se pomalu probouzí k životu a je osvětleno nachovou barvou. Zároveň se rozezní zbarvený zvuk jedoucího nákladního vozu. Uprostřed scény sedí na prosté židli muž v bílé haleně, přičemž se v předklonu opírá o bílou hůl. Nacházíme se v myšlenkách KURTA GEMEIERA, člena 101. záložního policejního praporu, který právě ve skutečnosti sedí na korbě nákladního vozu jedoucího do Józefówa. KURT GEMEIER pochybuje o úkolu, jenž byl jeho praporu svěřen.

KURT GEMEIER

Nevím, co je horší. Žít v té nejistotě očekávání, jestli nás povolají na frontu, kde jen budu odevzdaně čekat na smrt, nebo ten rozkaz... rozkaz, který nám dali. Proč jsem nevystoupil z řady, dokud jsem mohl. Teď bych seděl v teple bilgorajských kasáren. Nesmírně závidím těm odvážlivcům, kteří zvedli ruku.“

Zpoza opony přichází postava v krvavě rudé haleně, jedná se o jeho ženu.

KRISTÝNA GEMEIER, jeho žena

Strach (přeruší jej rázným hlasem)!“

KURT GEMEIER

Kristýnko!?“

KRISTÝNA GEMEIER

Strach vystoupit z řady; strach ze smrti; strach stát si sám za svým přesvědčením!“

KURT GEMEIER

Když vystoupím z řady, tak to tady nevydržím! Nemohu zradit své kamarády. Nebýt jich, zemřel bych. Chráníme se navzájem.“

KRISTÝNA GEMEIER

Jsi tady teprve třetí týden a chráníš se před zoufalými lidmi, kteří mají strach z vás? Už si nepamatuješ, co se stalo našemu příteli Ervínu Sassmannovi?“

KURT GEMEIER

Ervína Sassmanna mi nepřipomínej!! Tady jsou Židi moji nepřátelé! V tomhle světě by se se mnou nikdo nebavil. Byl bych terčem posměchu, nikdo by mi nedůvěřoval, jak bych potom tady žil?“

KRISTÝNA GEMEIER

Takže si vše omluvíš tím, že to jsou nepřátelé? Ty slova velitele Kämpfa jsou přeci nesmyslná (pokusí napodobit velitelův hlas): Zdejší Židé pomáhají partizánům. (...) Jejich smrtí budeme bránit naše ženy a děti.“

KURT GEMEIER

Zmiz!“

KRISTÝNA GEMEIER se chystá k odchodu, ale její manžel se ji pokusí zastavit.

Ne! Ne, počkej. Vím, že máš pravdu, ale tvá pravda je příliš jednoduchá.“

KRISTÝNA GEMEIER

Jednej tak, jak očekáváš, že by se k tobě chovali druzí lidé. Celý život si počínáš podle této ctnostné myšlenky, ale teď si ji zahodil.“

KURT GEMEIER

Já nejsem hrdina. Nezůstal jsem v klidu Hamburku jako ty, dostal jsem povolání do týhle prokletý země. Jediný, co chci, je přežít! Jsou tady pravidla, který musíme dodržovat.

KRISTÝNA GEMEIER

Soudit tě bude Bůh, já ne.“

KRISTÝNA GEMEIER odchází, KURT GEMEIER konečně vstává a přechází k divákům, opíraje se stále o hůl.

KURT GEMEIER

Jsem dílem Božího prozření, nebo jenom obyčejných lidí, Horsta Gemeiera, dělníka z hamburských doků, a jeho ženy Julie Hermannové? Nebýt matky, nikdy bych nebyl tak pilný a nestal se zahradním architektem. Vždy mě vedla k práci a Bohu, i když otec pil. Byl to buran. Copak, ty Bože, (ukáže vzrušeně holí k divákům) jsi mi dával najíst, léčil mě, když jsem byl nemocný? Ne, byla tady moje maminka a ta je mrtvá, jakým právem mě můžeš soudit? Jestli opravdu jsi, dej mi znamení, že jsem neudělal chybu, když jsem nezvedl ruku, abych ten zavšivený úkol nemusel plnit.“

Ozve se ječivý zvuk brždění trhající uši. KURT GEMEIER padá na zem.

1Region okupovaného území Polska během druhé světové války.

2Generální gouvernement byla územně-správní jednotka vytvořená na základě Hitlerova dekretu z 12. října 1939 s účinností od 26. října 1939, která zahrnovala část okupovaného území původního meziválečného Polska, které bylo autonomní částí Třetí říše. V jeho čele stál generální guvernér Hans Frank.

3Velká válka je jiné označení pro první světovou válku

4Sonderdienst byli vycvičení etničtí Němci, kteří žili na dobytém polském území a v létě 1940 byli dosazeni do čela civilní správy každého distriktu.

5Tato jednotka prováděla třídění a tavení různých cenností (například se jedná o šperky, zlato, stříbro) odebraných židovským obětem.

Autor: Jan Zerbst | úterý 22.8.2017 7:25 | karma článku: 5.38 | přečteno: 132x

Další články blogera

Jan Zerbst

Cesta k lidskému zatracení - 2. jednání / 1. - 3. obraz

Kurt Gemeier započíná vykládat vyšetřovateli další část svého příběhu, možná se chce ospravedlnit, protože unesená holčička je židovského původu a major Kämpf má eminentní zájem na její záchraně. Délka textu je cca 8 minut.

10.10.2017 v 7:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 |

Jan Zerbst

Cesta k lidskému zatracení - 1. jednání / 16. - 17. obraz

Vojáci po celodenních popravách zahání únavu opět alkoholem v hospodě. Farář Benedykt vtrhne rozhněván do kanceláře velitele Kämpfa. Délka tohoto textu je cca 6 minut.

2.10.2017 v 10:02 | Karma článku: 3.88 | Přečteno: 106 |

Jan Zerbst

Cesta k lidskému zatracení - 1. jednání / 13. - 15. obraz

Prohlubují se rozpory mezi Kämpfem a Dahlmeierem. Příjezd opilé jednotky Trawniků problém s popravami nevyřeší, naopak se prohloubí šikana Židů a policisté musí opět nastoupit do čety lidského zatracení. Délka textu je cca 8 min.

28.9.2017 v 9:10 | Karma článku: 4.71 | Přečteno: 76 |

Jan Zerbst

Cesta k lidskému zatracení - 1. jednání / 11. - 12. obraz

Velitel Kämpf musí přistoupit na nový plán poprav, zatímco Kurt Gemeier se musí vyrovnat s tím, že poprvé vraždil. Délka tohoto textu je cca 8 minut.

19.9.2017 v 7:05 | Karma článku: 4.90 | Přečteno: 89 |

Další články z rubriky Poezie a próza

Gabriela Onderková

Na existenciální notečkú...

aneb Inspirováno mými literárními mistry..... poznáte kterými? Jako učitelka literatury musím někoho zkoušet i v době existenciální krize :-)

19.11.2017 v 17:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Marek Ryšánek

Sláva a uznání?

komu by se nelíbilo být ctěn, být známý a populární. To je přirozená lidská potřeba. Každému z nás dělá dobře, když je u lidí v úctě. Je v pořádku, když je to důsledek toho, že něco smysluplného vykonal,

19.11.2017 v 17:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Dita Jarošová

Sranda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí!

Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.

19.11.2017 v 11:14 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 407 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 590 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 4.37 Průměrná čtenost 210

Jsem člověk, který relaxuje psaním; víc o mně není potřeba vědět.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.