Cesta k lidskému zatracení - 1. jednání / 4. - 5. obraz

Ve čtvrtém a pátém obrazu jsou policisté konfrontování z bezohlednou realitou úkolu, jenž mají vykonat – připravit exekuci Židů v Józefówě. Délka tohoto textu je cca 12 min.    

Jednání první / obraz čtvrtý

Z nákladních aut kousek od Józefówa vyskakují policisté. Přichází k nim důstojníci. Na scéně se objevuje i KURT GEMEIER, FRITZ ZERBST a TOBIAS KREIDER.

DŮSTOJNÍK (křičí, aby přehlušil zmatek při řazení)

„Pohyb! Honem seřadit!!!“

FRITZ ZERBST

„Myslel sem si, že ňákýmu chytrákovi vepředu chcípl motor.“

KURT GEMEIER

„Jak jsi to poznal?“

FRITZ ZERBST

„Jednoduše, dřív sem byl špeditér.“

KURT GEMEIER

„Vždyť to už jsi říkal (plácne se do čela)! Proč jsi ale skončil nakonec v docích?“

FRITZ ZERBST (trpce se pousměje)

„Došla mi šťáva, ale nechce se mi o tom teď kecat. Raděj budem dávat pozor, jo?“

KURT GEMEIER

„Nebudu se tě na to vyptávat, ale kdyby sis chtěl o tom promluvit, můžeš se na mě obrátit.“

FRITZ ZERBST (otočí se kolem sebe zadumaným pohledem)

„Kašli na to. Neviděls toho mamlasa Básníka? Jestli ho dostane do pařátů malej Goebbels nebo bude na blízku Tobiasovi, tak mu to dneska osladí.“

KURT GEMEIER

„Tuším, že byl na jiný korbě.“

Na scéně se objeví vysoká vyžilá postava LEONA STURMA, jež zmateně krouží kolem ostatních vojáků. KURT GEMEIER jej přitáhne k sobě.

KURT GEMEIER

„Drž se nás, Básníků!“

LEON STURM (je zmatený)

„Tento výjev je absurdní. Hleďte na nebe (ukáže rukou do dálky). Rudé červánky probouzí zemi. Ptáčkové zpívají Mozartovo Requiem a naproti nám v oné vesnici se naskytne jev nevídaný. Tratolištěm krve si to potáhne šedý had, jež bude požírat i zetlelou kravskou mršinu.“

FRITZ ZERBST

„Co to meleš?“

LEON STURM

„Jen líbezně zbarvené slovo má smysl v tuhle chvíli truchlivou.“

KURT GEMEIER

„To je sice pravda, ale o to nikdo tady momentálně nestojí!“

DŮSTOJNÍK

„3. roto - dvojřad nastoupit!“

Zpoza opony k nim přistoupí další dva muži v důstojnických uniformách.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER, velitel 3. roty

„Mí muži (pronese vysokým melodramatickým hlasem), dvě čety obklíčí tuto zbytečnou vesničku. Kdokoliv by byl natolik troufalí, že by chtěl utéct, tak ho zastřelíte! Zbytek roty půjde do jejího nitra a shromáždí tam Davidovy bestie na místním tržišti. Každého, kdo nebude schopen odchodu, bude příliš mlád, nebo bude klást odpor, zastřelíte, ja!? Rozumíte, mí drazí?“

VŠICHNI VOJÁCI

„Ano, pane!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„První a druhá četa obklíčí vesnici. Třetí četa se bude účastnit úklidu ve městě. Já zůstanu zde s vámi, moji milý, a dohlédnu na to, abyste svůj úkol provedli se ctí. Mějte na mysli, že nepřítel není jenom židovský, ale i bolševický a marxistický, jak poznamenal vůdce.V tváří tvář marxismu totiž čelíme politické podobě židovstva. Jak jsem vás upozorňoval, jsme blízko Sovětskému svazu a před nikým si nemůžeme být jisti. Jediné co nás může uklidnit, že postupujeme na frontě od vítězství k vítězství. Sověti ztratili u Kerče na 150 tisíc lidí. Kleistova tanková skupina společně se šestou armádou obklíčila sovětské armádní sbory u Doněcku a zajala na 250 tisíc vojáků. Musíme pomoci wehrmachtu v jejich boji za vítězství (vítězoslavně)!“

FRITZ ZERBST (nahne se nenápadně ke KURTU GEMEIEROVI)

„Už sem si říkal, že bychom měli z prdele kliku, ale malej Goebbels nám tady zůstane smrdět.“

KURT GEMEIER (odpoví šeptem)

„Taky jsem doufal, že pojede do vesnice, ani táta Kämpf ho moc nemusí. Nedá se nic dělat, budeme to tady muset s ním přežít.“

FRITZ ZERBST

„To je fakt, sledoval jsem tátu Kämpfa, když nám vykládal o tomhle a malej Goebbels na něj čučel dost znechuceně, jako myslím, když nám říkal o tom úkolu a rozbrečel se.“

Vojáci se započnou rozestavovat podél vesnice. Za nimi stojí PORUČÍK HORST DAHLMEIER, alias malej Goebbels, a rozdává rozkazy. Vedle sebe se postaví KURT GEMEIER, FRITZ ZERBST, LEON STURM a TOBIAS KREIDER.

TOBIAS KREIDER (podívá se na LEONA STURMA)

„Máš strach, pochcánku?“

LEON STURM

„Nech mě být!“

TOBIAS KREIDER

„To nemůžu, nechci bejt v četě s člověkem, co se bojí zamést se špínou.“

FRITZ ZERBST

„Tobiasi, starej se raděj o sebe!“

TOBIAS KREIDER

„Uhodils někdy člověka, Básníku? Já jo, je to neskutečný pocit, když v tobě křupá kost a pak ti udělá na kůži bouli.“

LEON STURM

„Ty jsi odporný zvíře!“

TOBIAS KREIDER

„Vymlátil jsem ožralej plno hospod. Kdybych byl teď v tý díře, našel bych si dobře stavěnýho Žida a lámal mu kosti hezky jednu po druhý.“

KURT GEMEIER (popuzeně)

„Chce se mi z tebe zvracet, už přestaň!“

LEON STURM

„Zrůdo (třese se)!“

TOBIAS KREIDER

„Ále ne-é (zašišlá), jsem chlap, kterej ví, co je pro něj dobrý. Největší požitek je, když ti člověk zobe z ruky.“

LEON STURM si podřepne.

„Ubožáku!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (všimne si, že LEON STURM nestojí připraven k boji, a proto k němu přistoupí)

„Můj muži, (opovržlivě) co to je?“

LEON STURM

„Je... je mi špatně, nemůžu takhle brzy ráno vstávat!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Tak ty nerad brzy ráno vstáváš?“

LEON STURM (nejistě)

„Ano.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Bojíš se?“

LEON STURM

„Ne-e.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Třepeš se!“

LEON STURM

„Já prostě nemůžu brzy ráno vstávat!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (podřepne si k nervóznímu LEONU STURMOVI, až se dotýkají nosy)

„Ty můj milý chcípáku, Nemáš v rodině Žiďáky?“

LEON STURM zavrtí nesouhlasně hlavou.

„Jenom takoví nicky jako ty můžou mít v rodině Žiďáky. Víš, jak je poznáš, můj chlapečku?“

Básník opět zavrtěl hlavou, aby dal malýmu Goebbelsovi na srozuměnou, že mu nerozumí.

„Jsou nerozhodný a ustrašený. Podívej!“

Svou levou ruku nasměruje směreme k vesnici.

„Myslíš, že teď něco udělají? Ne, budou čekat jako prasata, až si je budeme moct sežrat, nicky ubohý (odmlčí se). Rozuměl policista mým slovům?“

LEON STURM

„Já...“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Já, já! Mám projít tvůj rodokmen? Myslíš si, že v tvý minulosti nenajdu žádnou lidskou stvůru. Chceš být taky sežraný?“

LEON STURM mlčí a PORUČÍK HORST DAHLMEIER v nestřežený okamžik vytáhne svůj Luger.

„Tak si vytáhni tu hlavu z prdele! Jinak tě sežeru! Rozstřelit někomu mozek je hrozně jednoduchý, můj chlapečku!“

KURT GEMEIER to již nevydrží. Jeho vytřeštěné oči spočinou na pravém ukazováčku PORUČÍKA HORSTA DAHLMEIERA, jenž jemně tlačí na spoušť. Hlaveň se zatím Básníkovi přitiskne na tvář. Dahlmeier pomalu přejíždí po hlubokých korytech vrásek své oběti, až přejde k vrchnímu rtu, načež mu vsunul pomalu hlaveň do pusy. Velitel pistoli pomalu táhne k nebi, čímž vytahuje i LEONA STURMA. Ten konečně stane na nohách.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Pros o život, moje drahá sračko!“

LEON STURM (dáví se)

„P-o-sím!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Jsi ostuda našeho národa!“

Poručíkova poslední slova přeruší první salvy z policejních samopalů. Z Józefówa doléhá k policistům vzdálený nářek.

Jednání první / obraz pátý

Na náměstí do Józefówa přijíždí policisté vedení PORUČÍKEM HORSTEM DAHLMEIEREM. Náměstí je obsypáno skupinkami mlčícíh Židů sedících na zemi, jež mají jenom kufr, do nějž si mohli vzít jenom ty nejzákladnější a nejnutnější věci.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Gemeier, Zerbst, Sturm a Kreider pohlídají tuhle pakáž (ukáže na nejbližší skupinku)!“

TOBIAS KREIDER s nadšeným výrazem přiběhne k jedné dámě s židovskou hvězdou. Zbylí tři muži stojí opodál a koukají na policistovo chování s neskrývanou nechutí.

KURT GEMEIER

„Nech toho, chováš se jako totální prase.“

TOBIAS KREIDER

„Válečná kořist! Nebuďte blbí, hnijem tady v takový prdeli, tak si musíme trochu užít!“

FRITZ ZERBST

„Tvrdnem tady tepráv třetí tejden!“

TOBIAS KREIDER

„No a? Podívej se na ostatní (ukáže k dalším skupinám). Myslíš, že nevyužijí šance?“

FRITZ ZERBST

„Sem myslel, že tady máme dohlížet, aby tady byl Ordnung. Navíc nám taťka Kämpf něco říkal, velitelé rot na to dohlídnou.“

KURT GEMEIER mezitím počítá, kolik policistů skutečně okrádá lidi.

TOBIAS KREIDER

„Právo silnějšího platí v každé době a naše árijská rasa kráčí mocně od vítězství k vítězství! Je nejsilnější na světě a na ty kecy majora sere pes!“

KURT GEMEIER

„Třicet.“

TOBIAS KREIDER (vytřeští oči nechápavě)

„Co?“

KURT GEMEIER

„Třicet policistů se chová jako prase! Není to příliš malý počet, když je nás u praporu asi 500?“

TOBIAS KREIDER

„Gemeiere, ty seš tak blbej, že si ani nechceš užít třeba s nějakou hezkou broskvičkou?“

Přikloní se k jedné sedící dívce a začne osahávat její půvaby.

KURT GEMEIER (promluví uštěpačně)

„Blbej? Asi jo, ale až po tobě, protože chceš míchat naší krev s židovskou a to je zakázaný. Mohl bys skončit ve vězení nebo ještě líp by tě hned zastřelili, ty debile. Neslyšel jsi nikdy o norimberských zákonech?!“

TOBIAS KREIDER

„Vyliž mi prdel!“

LEON STURM

„To je velmi zajímavé slovní spojení. Údajně pochází od Götze von Berlichingena.“

TOBIAS KREIDER, KURT GEMEIER a FRITZ ZERBST se na něho nechápavě podívají.

„Četl jsem to v jedné Goetheho hře.“

KURT GEMEIER

„Goetheho zabíjíš, když jej cituješ na tomhle prokletém místě.“

TOBIAS KREIDER

„Ty vole, jsme ve válce a vy tady řešíte nějakýho švůla?1 To snad ne? Tady si nemůžeme být ničím jistí! V Protektorátu oddělali 27. května Heydricha, zbabělci se mu nepostavili ani čelem a vy tady řešíte nějakýho kreténa. Jak vám mám důvěřovat? Vy si myslíte, že tady nečíhá nebezpečí? Partizáni jsou zákeřný svině a tady ty blbce musíme zlikvidovat, tak se začněte chovat jako chlapi.“

FRITZ ZERBST

„Tak už dost, nezapomeň, že seš strážmistr a já s Kurtem sme nadstrážmistři. Chovej se podle toho, ksakru!!“

TOBIAS KREIDER zatím prohledá kufr, v němž nalezne zlatý řetízek posázený několika malými diamanty. PORUČÍK HORST DAHLMEIER se k němu nepozorovaně přiblíží.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Děje se něco, mí milovaní?“

TOBIAS KREIDER

„Hledám válečnou kořist, ale oni tvrdí, že je to krádež!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Kdo to tvrdí?“

TOBIAS KREIDER

„Tady nadstrážmistři (pohrdlivě)!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (otočí se na KURTA GEMEIERA a FRITZE ZERBSTA)

Co pak moji milovaní netuší, že majetek Židů patří Říši a Říše jsme my!“

KURT GEMEIER

„Nezlobte se, ale major Kämpf nám něco říkal před odjezdem! Myslel jsem, že jeho...“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (rozhorleně)

„Jeho rozkazy platí ve chvíli, můj milovaný muži, když tu je, on ale zalezl někam díry. Vám všem poradím, abyste neposlouchali hloupé rozkazy senilního hlupáka.“

TOBIAS KREIDER

„Výborně!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Ukažte mi ten šperk, strážmistře. Hmm, ten je krásný. Máte dobrý vkus, jsem rád, že jste mi ho dal. Vřele vám děkuji.“

TOBIAS KREIDER

„Ale!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (výhružně přejde k tykání)

„Chtěl jsi něco říct?“

TOBIAS KREIDER zavrtí hlavou.

„Poděl své přátele, musí pochopit, kdo jsou. Německý muž se před nikým nesmí nikdy pokořit.“

Otočí se k LEONU STURMOVI a chytne rukojeť své pistole.

LEON STURM

„Chceš pomoci, Tobiasi?“

KURT GEMEIER, FRITZ ZERBST a LEON STURM se vydají prohledat kufry.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Začínáte chápat svou úlohu, moji milovaní.“

FRITZ ZERBST (nakloní se ke KURTU GEMEIEROVI a sklesle mu pošeptá)

„Na všem je nutné najít pozitiva, aspoň si vyděláme nějakej peníz.“

KURT GEMEIER

„Držet hubu a krok, ano to jediné má tady smysl.“

KURT GEMEIER, FRITZ ZERBST, LEON STURM a TOBIAS KREIDER se tedy skloní ke kufrům a prohledají je. Každý si potom vytáhne nějaký cenný šperk. Zpoza opony přichází POPDPORUČÍK PAUL FRENTZEL, pobočník majora Kämpfa, a zamíří rovnou k PORUČÍKU HORSTU DAHLMEIEROVI.

POPDPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Pane, posílá mě velitel Kämpf, máme přistoupit k vyčištění této vesnice. Máte ze svých mužů vytvořit popravčí čety, které následně vyšlete k lesu. Je tam připraveno popraviště! Dovedou vás tam muži s první roty. Každý popravčí si vezme svého Žida, kde si ho na místě zastřelí. Navíc několika mužům rozkažte, aby prohledali domy, v nichž by mohli být ještě skrývající se Židé.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Výborně, hned udělím rozkazy, mým milovaným mužům.“

Energicky se otočí k vojákům. Bedlivě si je prohlíží a významně melodramaticky začne mluvit.

„Moji milovaní, polovina z vás vedená rotmistrem Ackermannem pročešete tyhle pusté barabizny a zjistíte, jestli se v nich ještě nenachází naši nepřátelé. Pokud někoho takového objevíte, okamžitě zastřelit!“

1Jedná se o zkomoleninu od slova schwuhl či der Schwuhle. Kořeny tohoto slova sahají do 17. století. Překlad onoho výrazu je buzerant, teplouš nebo homosexuál.