Cesta k lidskému zatracení - 1. jednání / 13. - 15. obraz

Prohlubují se rozpory mezi Kämpfem a Dahlmeierem. Příjezd opilé jednotky Trawniků problém s popravami nevyřeší, naopak se prohloubí šikana Židů a policisté musí opět nastoupit do čety lidského zatracení. Délka textu je cca 8 min.

Jednání první / obraz třináctý

Příští ráno v Józefówě prochází PORUČÍK HORST DAHLMEIER kolem opilých vojáků a zoufalých Židů, kteří čekají na popravu. Přistoupí k němu PODDŮSTOJNÍK.

PODDŮSTOJNÍK

„Smím promluvit, pane?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Můžeš, alespoň na tobě nejde vidět, že bys byl ojíněn alkoholem.“

PODDŮSTOJNÍK

„Hiwi přijedou v osm ráno!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„To je dobře! Potom včerejším přídělu alkoholu většina z našich netrefí ani vrata od stodoly! Dobytci (vydechne s úlevou)!“

Na scéně se objeví MAJOR KÄMPF s holčičkou, kterou včerejší den potkal na faře. Pevně ji drží za ruku. Oba jsou nervózní, což zaregistruje i PORUČÍK HORST DAHLMEIER a proto se vydá ke svému veliteli, čehož si on všimne a s malou dívkou se pokusí vyhnout tomu slizkému poručíkovi, kterého nemá rád.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Jdete na výlet?“

MAJOR KÄMPF

„Prosím? Vaše drzost již překračuje všechny meze! Půjdete do hlášení!“

Holčička se jej leknutím pustí a začne běhat po náměstí. Neustále se bude chtít bavit s vězni, ale oni ji budou okázale ignorovat.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (zasalutuje)

„Promiňte, pane, jsem ještě rozespalý!“

MAJOR KÄMPF

„V pořádku, každý se může splést, ale na vaše chování, poručíku, si stěžuje víc důstojníků.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Mohu promluvit?“

MAJOR KÄMPF

„Jistě!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„To je zasraná Židovka, že?“

MAJOR KÄMPF

„Do toho Vám nic není, Dahlmeiere! Vy se musíte starat pouze o to, aby policisté nepropadali špatné náladě!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„O to se postarám, ale vypadá jako Židovka, nějak se k nim hodně lísá!“

MAJOR KÄMPF (nejistě)

„Jak jste k tomu přišel?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (začne čichat jako ohař)

„Četl jsem článek, v němž náš Führer tvrdil, že Židi mají charakteristický zápach, já ho z ní cítím!“

MAJOR KÄMPF

„Kde jste to četl?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Četl jsem to v Der Stümmer!“

MAJOR KÄMPF

„Ty noviny nemám rád. Nic jim není svaté! Pro senzaci by se upsali ďáblu!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Slova Führera mají stejnou váhu, ať je to v Der Stümmer nebo v Lidovým pozorovateli.“1

MAJOR KÄMPF

„Der Stümmer zesměšňoval mou víru, nejen židovskou!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Já v nic nevěřím a vy byste taky neměl, víra vytváří v našem boji jenom zábrany a slabost.“

MAJOR KÄMPF

„Maminka vás nepokřtila?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (hrdě)

„Ne!! Nikdy bych nevlezl mezi pánbíčkáře!“

MAJOR KÄMPF

„O tom ale většinou dítě nerozhoduje.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Ale já rozhoduju o tom, co budu a já se rozhodl, že udělám kariéru u policie. Pokud mi přikážou, že mám zabít Židy, křesťany, protestanty, je mi to jedno. Pošlu svoje muže a udělám, co bude můj nadřízený chtít. Co se mi ale nelíbí, je to, že znevažujete slova, která pronesl vůdce.“

MAJOR KÄMPF

„To jsem klidný, protože tvůj postup nebude tak rychlý, aby ses dostal třebas jenom na mé místo. Určitě se ptáš proč, tak to ti milerád řeknu, Dahlmeiere. Ty nerozumíš, co ti člověk říká, zaměňuješ fakta vyřčená člověkem za bludy vytvořené v tvé hlavě!“

Na scéně se objeví PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL, pobočník majora Kämpfa. Rázným krokem dojde mezi důstojníky a zasalutuje, načež přeruší onu vzrušenou debatu.

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„S mým promluvit, pane?“

MAJOR KÄMPF

„Ano!“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Z Trawniků přijela už jednotka Hiwi o síle padesáti mužů a vede je důstojník SS Gnade, chce mluvit s velitelem!“

MAJOR KÄMPF

„Už? (Podívá se na hodinky.)Výborně! (Otočí se k Dahlmeierovi.) Běžte informovat důstojníky ostatních rot, že nás čeká práce.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER odkvačí nasupeně pryč. MAJOR KÄMPF se nakloní blíž ke svému příteli PODPORUČÍKU PAULU FRENTZELOVI.

MAJOR KÄMPF (šeptá, aby je nikdo neslyšel)

„Prosím tě, to židovský děvčátko ukryj znovu na faře, s tím blbečkem budou ještě problémy!“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL (šeptem)

„Úkol splním, spolehni se, ale měl bys vědět, že Gnade a hiwi jsou totálně našrot. Přijeli a v batožinách měli jen flašky vodky a munici.“

MAJOR KÄMPF

„Nesnáším vodku, chce se mi z ní zvracet.“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL odchází s holčičkou, která si něco mezitím šeptala s hloučkem Židů, zatímco MAJOR KÄMPF odchází, těsně kolem něho se vrátí na náměstí PORUČÍK HORST DAHLMEIER. Ten následně probudí dva opilé vojáky.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Mí muži, chci, abyste sledovali podporučíka Frentzela, nelíbí se mi ta holka, moc se přátelí s mrtvolami, zjistěte mi o ní, co nejvíc informací!“

Na náměstí přichází MAJITEL PILY a jde rovnou k PORUČÍKU HORSTU DAHLMEIEROVI.

MAJITEL PILY

„Můžu s vámi prohodit pár slovíček?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Co potřebujete, drahý příteli.“

MAJITEL PILY

„Včera jsem měl dostat třicet pomocníků. Kdy mi je dáte?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Moc se omlouvám, ale musíme je roztřídit, nebojte se, moji muži během poledne tento úkol splní.“

MAJITEL PILY

„Děkuji.“

MAJITEL PILY odchází.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (cynicky se ušklíbne)

„To víš, že jo, popravit musíme všechny. Žádnýmu Polákovi nebudu dělat laskavosti. Já jsem poručík Horst Dahlmeier.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER se otočí jako na obrtlíku a odchází ze scény.

Jednání první / obraz čtrnáctý

Na náměstí se zatím potkají FRITZ ZERBST a KURT GEMEIER.

FRITZ ZERBST

„Kdes byl?“

KURT GEMEIER

„Usnul jsem v lese!“

FRITZ ZERBST

„Cos tam dělal?“

KURT GEMEIER (tiše)

„Pronásledoval jsem jednoho Žida, který se snažil uprchnout, vyvrknul si kotník. Já ho ale (zlomí se mu hlas) nedokázal zabít. Chtěl jsem ho nechat jít. Odcházel jsem, když jsem uslyšel střelbu a nějací ožralí blbci ho chladnokrevně zastřelili. “

FRITZ ZERBST (ustrašeně)

„Pamatovali si tě?“

KURT GEMEIER zavrtí hlavou.

„Kurte, poslouchej mě. Je hezký, že si bereš slova toho faráře k srdci. Nemysli si, taky mně sou ty rozkazy proti srsti, ale je tady hodně lidí, kteří ty rozkazy vyplní a nebudou mít problém zamést i s tebou, takže si dávej bacha, jak se chováš, malej Goebbels je neskutečná svině a taťka Kämpf by tě neochránil. Teď není čas na hrdinství. Sou to naši nepřátelé, musíme je prostě tak brát.“

KURT GEMEIER

„Z tvých slov se vytrácí jakákoliv lidskost! Copak nejsme lidi?“

FRITZ ZERBST

„Já teda nejsem žádnej vzdělanej člověk, ale za tu chvíli, co tady sme, ti řeknu jedno! Na lidskost ti sere pes, když vidíš Kreidera, jak si popravy užívá! S ním budu mít dobrý vztahy, jinak bych se bál, co se stane!“

Na jevišti se objeví TOBIAS KREIDER s GUSTAVEM BRÜNINGEM i HEINRICHEM MÜLLEREM a zamíří rovnou k diskutující dvojci.

TOBIAS KREIDER

„Chlapi, máme práci, jsme přesunuti na popraviště, přijeli pomocníci, takže bychom to měli všechno stihnout! Práce to je na celej den, 1200 popraviček!“

FRITZ ZERBST se podívá po KURTU GEMEIEROVI, který mlčí, raději se sveřepě dívá do země.

FRITZ ZERBST

„Kde je Básník?“

TOBIAS KREIDER

„Měl jiné rozkazy, ale brzy se k nám připojí!“

Společně odchází z jeviště, kde se opět objeví PORUČÍK HORST DAHLMEIER a přispěchají k němu muži, kteří sledovali Frentzela.

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Tak povídejte, mí muži!“

POLICISTÉ

„Důstojník odvedl to dítě k místnímu faráři!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„To je zajímavé, budeme muset si na toho páterníka podívat zblízka! Teď se ale musím jít věnovat manželce, odpoledne dostanete rozkazy, co učiníte s tím pánbíčkářem!“

Jednání první / obraz patnáctý

Scéna se opět přeměnila na popraviště. Nejsou zde jenom policisté 101. záložního praporu, ale opilí důstojníci a Trawnici. Popravčí chodí za oponu, kde se pořádají exekuce. Opilost Trawniků dostoupila tak vysokého vrcholu, že někteří nemohou střílet, a proto musí část policistů nastoupit opět mezi katany. TOBIAS KREIDER je ve skupině čekající na výkon rozsudku smrti, LEON STURM se též nachází ve frontě. FRITZ ZERBST s KURTEM GEMEIEREM stojí a nemají v plánu se zapojovat do poprav, dokud si někdo nevšimne, že jen tak lelkují. V ruce třímají alkohol a popíjejí. Na jevišti se objeví v dáli PORUČÍK HORST DAHLMEIER s těhotnou ženou.

KURT GEMEIER (není schopen ovládnout svůj odpor)

„Vidíš toho debila? Už zase přivedl svou těhotnou manželku na tohle mrtvé místo!“

FRITZ ZERBST

„Nejsem slepej, ale něco sme si řekli, ne?“

KURT GEMEIER

„Proč ji sem dovedl?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„To jsou moji muži, drahá má!“

MANŽELKA

„Včera si mi je ukazoval! Jsem pyšná, že dokážeš vést své muže!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Já ale nejsem jenom člověk, co rozdává rozkazy, já jsem mnohem víc! Dívej se, jak výjimečného manžela máš!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER zamává na někoho v dáli. Za chvíli se objeví na scéně opilý HEINRICH MÜLLER a dva vězni postaršího věku. Hrubě je srazí na zem. Nastane výjev lidské zvůle a opilecké nadřazenosti. Podnapilý důstojník SS zakřičí, aby FRITZI ZERBSTOVI a KURTU GEMEIEROVI začali vězni lízat boty. Oba policisté nevěří, co slyší. Potom přikáže, aby je oba uniformovaní muži uhodili. Jsou v němém úžasu, ale vše bez odporu vyplní. HEINRICH MÜLLER donutí Židy, aby začali kvičet jako prasata. Ti ve strachu vyplní, co říká. Potom donutí oba naše hrdiny, aby je tahali za vousy a nožem, jim je uřízli. Opilý Trawnici i policisté souhlasně přikyvují. Potom je HEINRICH MÜLLER donutí vyzout si boty. Šikanovaní Židé prosí o milost. DAHLMEIER gestem ruky celou scenérii zastaví.

„Vidíš, já nejsem, moje drahá, jenom velitel blbý roty. Jsem něco víc, (nyní mluví plamenně) rozhoduji o lidským životě. Když budu chtít, budu všechny Židy vystavovat jak v cirkuse. Jsou mi vydáni na milost a nemilost. Jsem jejich Bůh!“

MANŽELKA

„Jsem na tebe pyšná!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (její slova jej rozněžní)

„Jsi jasný slunce mého života. Nechceš si odpočinout? Naše maličké musí odpočívat (políbí ji)!“

MANŽELKA

„Ty jsi tak galantní! Nikdo nemá lepšího manžela než já!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Kromě vůdce!“

MANŽELKA

„Ty jsi můj vůdce!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER i MANŽELKA odchází. Jakmile odejdou, opilý DŮSTOJNÍK SS se podívá po svém okolí.

DŮSTOJNÍK SS

„Přece je nepotáhneme na popraviště! Vy dva (ukáže na FRITZE ZERBSTA a KURTA GEMEIERA) zabít, okamžitě!“

Scéna setmí! Divák nic neslyší (je hrobové ticho) ani nevidí, ale po chvíli se ozve výstřel a hned po něm další!

1Z německého originálu Völkischer Beobachter, což byly oficiální stranické noviny NSDAP.