Cesta k lidskému zatracení - 2. jednání / 1. - 3. obraz

Kurt Gemeier započíná vykládat vyšetřovateli další část svého příběhu, možná se chce ospravedlnit, protože unesená holčička je židovského původu a major Kämpf má eminentní zájem na její záchraně. Délka textu je cca 8 minut.

Jednání druhé

Jednání druhé / obraz první

Opě se nacházíme v kanceláři vyšetřovatele Úřadu státního návladního v Hamburku, kde spolu s ním tam sedí stále i KURT GEMEIER. Oba kouří cigaretu a vznáší se nad nimi mráček cigaretového dýmu. Oba se připravují na další část výslechu.

VYSETŘOVATEL

„Zajímavé, Gemeier, zajímavé. Není pochyb o tom, že Kreider a major Dahlmeier...“

KURT GEMEIER

„Dahlmeier je major?“

VYSETŘOVATEL

„Ano, udělal si dobré jméno na frontě, ale už je ta svině ve vazbě. Doufám, že ho budete brzy následovat.“

KURT GEMEIER (vykulí oči)

„Můžete mi říct, proč jste tak nenávistný?“

VYSETŘOVATEL (hlas má plný zášti)

„Protože jsem si prošel Chelmnem! Byl to nejhorší koncentrák, jaký si dokážete představit. Přežil jsem jenom proto, že jsem jim dělal pinčlíka. Lidi tam vraždili v dušegubkách1, který potom pálili. Z popela jsme vybírali kosti mrtvých a dávali je do pytlů. Potom jsme na člunu jezdili po Neru a zbytky těl jsme tam házeli. To ale nebylo to nejhorší. Ti hajzlové pořádali různý závody. Vybrali si pár zdatnejch muklů a ti spolu museli závodit. Poražený okamžitě po závodě zastřelili. Vaše zážitky z Józefówa mi připomněli tyhle chvíle a já jen toužím potom, aby vás všechny stihl spravedlivý trest.“

KURT GEMEIER

„Asi mi to nebudete věřit, ale je mi líto, že jste zakusil takové chvíle.“

VYŠETŘOVATEL

„Mně taky je líto těch nebožáků, které jste stříleli. O to je smutnější, že tady ze sebe a svých kumpánů děláte oběti a ještě to snad vypadá, jak kdybyste měli výčitky svědomí.“

KURT GEMEIER (bez jakékoliv špetky lítosti)

„Vidíte, kam jsme se dostali. Vy si o mně myslíte, že se tady ospravedlňuji, ale přitom nechápete, co vám říkám.“

VYŠETŘOVATEL

„A to je?“

KURT GEMEIER

„Nebyli jsme vycvičeni jako vojáci, hodili nás do vody a řekli, že musíme plavat. My jsme v Józefówě poprvé vraždili, proto jsme se taky všichni neskutečně opili a otřáslo to s námi, i s těmi, kteří měli potěšení z vraždění.“

VYŠETŘOVATEL (zamyšleně)

„Tak proč se z vás postupně stali bezpáteřní vrazi?“

KURT GEMEIER

„Hodně jsem nad sebou přemýšlel i nad ostatními a nemůžu si pomoct, ale zkušenost je to, co nás změnilo. Můžete mít sebevětší výčitky svědomí, ale s každou vraždou se ta lhostejnost prohlubovala.“

VYŠETŘOVATEL

„Já bych si spíš prohnal kulku hlavou.“

KURT GEMEIER

„Mluvíte jako pokrytec.“

VYŠETŘOVATEL (výhružně)

„Co prosím?“

KURT GEMEIER

„Jak mě můžete soudit? Sedíte tady přede mnou a haníte mě za to, že jsem vraždil, ale vy mě soudit nemůžete, vy jste byl v koncentráku. Nebyl jste na mém místě a ví Bůh, že bych si to s vámi hned vyměnil. Jak chcete pochopit, proč se z nás staly zrůdy, když dnes víte, co je dobro? Nebyl jste v mé situaci!“

VYŠETŘOVATEL

„Já trpěl...“

KURT GEMEIER

„My taky trpěli, aspoň někteří, ale vás to nezajímá. Vy jenom slepě říkáte, že jsme špatní, ale nezajímá vás proč.“

VYŠETŘOVATEL

„Od toho tady nejsem. Jsem tu od toho, abych zajistil vaši výpověď. Další postup již bude případně v moci soudního řízení.“

KURT GEMEIER

„Já ale právě proto přišel, tak se nechovejte jako hovado abych vám mohl, říct, co se tam dělo a jak mě to vnitřně užíralo. (Na chvíli se odmlčí.) Mezi vámi a těmi, co nám dávali rozkazy jako Dahlmeier není rozdíl.“

VYŠETŘOVATEL (musí vynaložit všechno své úsilí, aby se ovládl)

„Gemeier, uklidněte se, poslouchám, to co říkáte, ještě jsem vás nevyhodil, nebo ještě nevzal do vazby.“

KURT GEMEIER (několikrát se zhluboka nadechne, aby jeho hlas zněl absolutně klidně)

„Vy mě budete vždy nenávidět, že?“

VYŠETŘOVATEL

„Ano.“

Jednání druhé / obraz druhý

MAJOR KÄMPF stojí na náměstí v Bilgoraji, před nímž je nastoupené mužstvo. Velitelé rot a PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL stojí za svým velitelem.

MAJOR KÄMPF

„Policisté! Byli jste vystaveni enormnímu tlaku, někteří z vás neměli sílu vykonat úkol v Józefówě. Někteří dokonce plnili úkol s odporem. Plně vás chápu, ale tyto úkoly nejsou ničím jiným, než rozkazy vašich nadřízených, Vaše skutky Bůh omilostní. Chci s vámi nicméně mluvit o něčem jiném. Chci, abyste si uvědomili, jaké úkoly nás zde čekají! Našim úkolem je vyčistit celé území od Židů, krajina musí být takzvaně judenfrei. Budeme tedy přesídlovat lidi do pracovních táborů, když bude nutné, tak zemi očistíme, jako jsme učinili poslední dva dny. Nebezpečný úkol ale bude nyní! Jak budeme vylidňovat ghetta budou lidé utíkat a schovávat se v lesích nebo na statcích, vaším úkolem bude všechny tyto lidi okamžitě postřílet! Kdo odmítne vykonat rozkaz bude obviněn z velezrady! Jednejte dle svého svědomí! Vaši velitelé budou chodit a tázat se, kdo bude na lov chtít vyrazit. Ti, co budou chtít, dostanou přednost! Rozchod!“

MAJOR KÄMPF se otočí a podívá se na velitele rot.

„Chci mluvit pouze s Frentzelem! Ostatní mohou jít!“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Ano?“

MAJOR KÄMPF

„Chci, abys mi přivedl ty dva, o kterých mluvil farář, chci, aby našli tu holčičku.“

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Lze jim důvěřovat?“

MAJOR KÄMPF

„Jestli ne, se zlou se potáží. Navíc komu jinému dnes věřit než faráři? Říkal, že se jim ty rokazy protiví.“

Jednání druhé / obraz třetí

V kanceláři MAJOR KÄMPF přechází po místnosti jako divoký tygr v uzavřené kleci. Zrovna v ruce třímá tužku, když se ozve zaklepání.

MAJOR KÄMPF

„Vstupte!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER vstoupí, zasalutuje, sundá si čepici a pohodlně se posadí.

MAJOR KÄMPF

„Poručíku, můžete mi něco vysvětlit?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Samozřejmě.“

MAJOR KÄMPF

„Začnu zeširoka. Jak je možné, že jste vtrhl na faru, když druhý den byl Józefów vyčištěn? Dokonce jste tak hloupý, že tam přijdete se svojí ženou, aby vás každý dokázal identifikovat!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Kdo to říkal?“

MAJOR KÄMPF

„Farář Benedykt Wojtila.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Nemá tedy cenu si na něco hrát. Ta dívka je Židovka, měla být okamžitě popravena.“

MAJOR KÄMPF

„Jak to víte?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (nejistě)

„Sama nám to řekla.“

MAJOR KÄMPF

„Je mrtvá?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Do toho vám nic není, nebo jste zákeřný židomil?“

MAJOR KÄMPF

„Co si to dovolujete, vaše drzost už přesahuje všechny meze! Z toho vyvodím důsledky!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (přejde do výhružného tykání)

„Tohle je tvůj konec. Zúčtuju s tebou za všechno příkoří, který jsi mi do teď nachystal, ty blbečku!“

MAJOR KÄMPF (nervózní)

„O čem to mluvíte?“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Urazil jsi mou čest, když jsi psal velení, že nejsem schopný velet a neustále deleguji své úkoly na podřízené! Přitom jsi věděl, že jsem byl hospitalizován.“

MAJOR KÄMPF

„Neposloucháte rozkazy, myslíte, že nevím, že jste neodvedl dělníky na pilu ani do jiných firem, jak jsem vám přikázal, ale naopak popravil?! Ani ten podpis, v němž jste se zavázal, že nebudete rabovat jste nedodržel. Přijde vám, že jste schopný? Mně tedy ne! Jste jenom lidská zrůda. Nýmand, který by měl být někde na frontě, aby ukázal svou odvahu.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER (má problém se sebekontrolou)

„Jsem zvědavý, co úřady řeknou na to, že chráníš Židy!“

MAJOR KÄMPF (si stoupne, aby ukázal sebevědomí)

„Měl byste zavolat na velitelství.“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER

„Taky že to udělám!“

PORUČÍK HORST DAHLMEIER se otočí jako na obrtlíku a práskne dveřmi. Do kanceláře vstoupí naopak PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL.

PODPORUČÍK PAUL FRENTZEL

„Co uděláme?“

MAJOR KÄMPF

„Okamžitě pověř někoho, ať sleduje Dahlmeiera a řekne mi, kde je ta holčička (naštvanost z něho vyprchala a nyní mluví s klidem) a pošli pro ty dva policisty od faráře. Musím s nimi mluvit. Potom nachystáme úřední stížnost na Dahlmeiera. Toho člověka ve svém praporu nechci.“

1Dušegubka byl automobil přestavěný na mobilní plynovou komoru.